Bříza bělokorá 'Dalecarlica' (Betula pendula 'Dalecarlica') je opadavý listnatý strom, starobylá forma domácí břízy bělokoré s nápadně hluboce vykrajovaným listem. Od planého druhu se liší právě tvarem čepele a o něco jemnějším, vzdušnějším vzhledem koruny.
Koruna je zaoblená, mírně nepravidelná, s kosterními větvemi vyrůstajícími z kmene v ostrém úhlu. Převislé jsou jen nejzazší konce větví, takže strom působí štíhleji a vzpřímeněji než smuteční břízy 'Youngii' nebo 'Tristis'. Jeho hlavní ozdobou není tvar koruny, ale kresba listu. Borka je v mládí hnědavá a typickou bílou barvu získává až s přibývajícím věkem; zralý kmen je bílý a u báze časem tmavne a rozpraskává.
Listy jsou střídavé, na líci tmavší a na rubu světlejší, s čepelí hluboce vykrojenou do jemně zubatých laloků. Tím se forma na první pohled odliší od běžné břízy, jejíž list má prostý, dvojitě pilovitý okraj. Na podzim se listy barví světle žlutě.
Bříza kvete jehnědami zjara, ještě před vyrašením listů. 'Dalecarlica' samčí jehnědy netvoří, protože všechny dnešní rostliny pocházejí z vegetativního množení jediného původního stromu. Samičí jehnědy má, a po opylení pylem okolních bříz vznikají semena; z nich však nevyroste strom se stejným listem. Proto se množí výhradně řízkováním nebo roubováním.
Daří se jí na slunci i v polostínu a se silnějším větrem se vyrovná díky pružným větvím. Kořeny jsou široce rozprostřené a poměrně mělké, pod korunou proto špatně roste tráva i citlivější trvalky. Na půdu je nenáročná, stačí jakákoli propustná. Škodí jí posypové soli z chodníků a silnic. Je plně mrazuvzdorná a snese i drsné severské klima.
Roste rychle a mladé stromy znatelně přibývají každý rok. Konečná výška je 15 až 25 m podle stanoviště: v zahradě s omezeným prostorem zůstává při spodní hranici, na otevřeném místě bez konkurence okolních dřevin dorůstá výš.
Řez se omezuje na nezbytné zdravotní zásahy v době plného olistění, protože v zimě a časném jaře by strom z čerstvých ran silně ronil mízu. Odstraňují se jen suché, poškozené nebo křížící se větve, tvarovat korunu není třeba.
Hodí se jako solitéra na trávník, do stromořadí i k vodním plochám. Bílý kmen a jemně vykrajovaný list vyniknou nejvíc před tmavší zelení, například před jehličnany nebo tmavolistým živým plotem.
Původní strom našli roku 1767 v obci Ornäs ve švédské provincii Dalarna. Neobvyklého listu si všiml místní obyvatel Hans Gustaf Hiordt a jeho popis poslal botanikovi Carlu Linnému do Uppsaly. Všechny dnešní stromy této odrůdy jsou klony onoho exempláře. Původní strom padl při bouři roku 1890 a na jeho místě vzápětí vysadili stromky vypěstované z jeho výhonů. Roku 1985 se bříza 'Dalecarlica' stala národním stromem Švédska.