Bříza bělokorá (Betula pendula) je v této nabídce druh bez kultivarového jména, vypěstovaný ze semene. Jde o naši původní dřevinu, rozšířenou po Evropě až do severní Asie, a o typický pionýrský strom: okřídlená semena roznáší vítr a bříza se jako první uchytí na pasekách, písčinách i opuštěných plochách. Semenáče nejsou úplně stejné, každý strom vyroste trochu jiný.
Dospělý strom měří 15 až 20 m a koruna se rozkládá do šířky 8 až 12 m. Je nepravidelně vejčitá až podlouhlá a polootevřená, takže pod ní zůstává dost světla. Hlavní větve stoupají šikmo vzhůru a z nich visí dlouhé tenké větévky, které se pohupují v každém závanu. Proti roubované 'Youngii' jde o úplně jiné měřítko: vysoký strom, u něhož visí jen koncové větévky.
List je vejčitý až kosočtverečný, 3 až 6 cm dlouhý, svěže zelený a dvojitě pilovitý, bez jakéhokoli dělení. Na podzim žloutne, v některých letech spíš do žlutohnědé. Kmen je v mládí bílý a slabě se olupuje; u starých stromů pata obroste hrubou, hluboce rozpukanou kůrou, tmavou až černozelenou. V dubnu visí na větvích samčí jehnědy dlouhé 3 až 8 cm, samičí jsou drobné a vzpřímené. Jejich pyl patří k nejsilnějším jarním alergenům a kdo jím trpí, nemá strom sázet k domu.
Na půdu je skromná jako málokterý strom. Roste v písku, v kyselé i chudé zemi, na rašelině, v hlíně i v jílu, pokud je kyprá, a snese i suché léto. Potřebuje ale plné slunce. Koření mělce a pod korunou silně konkuruje trávníku i záhonům. Chřadne po zhutnění terénu, navážce zeminy, dláždění nad kořeny nebo změně hladiny spodní vody. U nás je plně mrazuvzdorná.
Roste rychle a během několika let poskytne stín i kulisu. Vysazuje se bez řezu; pokud je zásah nutný, patří do léta nebo podzimu, protože v předjaří strom silně ronívá mízu. Počítat je třeba se samovýsevem, okřídlené nažky klíčí v záhonech, ve spárách i v okapech. Hodí se jako solitéra nebo do skupin ve velké zahradě, v parku a v krajinářských výsadbách, jako jednokmen i vícekmen. Kde chybí místo do šířky, nabízí se sloupovitá 'Fastigiata'.