Břečťan popínavý 'Glacier' (Hedera helix 'Glacier') je panašovaná odrůda s chladným, stříbřitým tónem. List je malý, trojúhelníkovitý, mělce a tupě tří- až pětilaločný, u báze uťatý nebo jen mírně srdčitý. Podklad čepele je šedozelený až tmavě zelený, přes něj se táhnou stříbřitě šedé skvrny a okraj lemuje úzký nepravidelný krémově bílý proužek. Z dálky proto list působí spíš šedavě než pestře.
Odrůda zvládne několik rolí. Bez opory se rozbíhá po zemi, výhony v kontaktu s půdou zakořeňují a porost vysoký 10 až 15 cm se tak sám zahušťuje; hodí se na menší plochy pod keři nebo na okraj stinného záhonu. Na opoře se příčepivými kořeny vytáhne do 1,5 až 2,5 m a oživí nižší stěnu, pergolu nebo kmen stromu. Roste pomalu až středně rychle, takže okolí nezahltí.
Stejně dobře obstojí v nádobě. V závěsné nádobě venku i v bytě vytvoří splývavé výhony, na balkoně zakryje hranu truhlíku. Proti 'Little Diamond', který zůstává drobným keříkem s nelaločnatým kosočtverečným listem, se 'Glacier' pne a jeho list má laloky. Od 'White Ripple' se liší tvarem: místo úzkých prstovitých laloků má mělce laločnatý trojúhelník a kresbu ladí do šedé, ne do bílé.
Intenzita kresby závisí na světle. Na slunci a v polostínu je stříbření nejzřetelnější, ve stínu slábne a list tmavne. Půda má být humózní, vlhká, neutrální až zásaditá; ve stínu po zakořenění snese i sušší období. V nádobě je ale zálivka nutná po celý rok, protože malý objem substrátu vysychá rychle.
V holomrazu může list namrznout, rostlina ale snadno obrazí a poškozené části na jaře nahradí nové přírůstky. Venku je proto nejvhodnější místo kryté před zimním sluncem. Při zastřihování namrzlých výhonů se vyplatí rukavice: míza dokáže podráždit citlivou kůži a celá rostlina je při požití jedovatá, také pro domácí zvířata.
Odrůda se pěstuje od čtyřicátých let minulého století, kdy byla nalezena v USA, a do Evropy se dostala kolem roku 1950.