Břečťan popínavý 'Erecta' (Hedera helix 'Erecta') je zakrslá stálezelená odrůda, která se od běžného břečťanu liší v tom nejpodstatnějším: nešplhá a neplazí se. Na výhonech netvoří příchytné kořínky, jimiž se druh drží zdí a kmenů, a roste jako nízký tuhý keřík se svislými větvemi. Botanicky je to stále Hedera helix, v zahradě se ale používá úplně jinak než popínavý druh.
Ze země vyrůstá několik pevných, málo větvených výhonů, které se bez opory drží vzhůru a tvoří mírně rozvolněný svazek. Listy jsou drobné, dva až čtyři centimetry dlouhé, tupě trojlaločné až šipkovité, kožovité, tmavě zelené a lesklé, na okraji často mírně zvlněné. Na výhonu jsou nahloučené velmi hustě a stojí nápadně pravidelně ve dvou protilehlých řadách; tato stavba dává odrůdě téměř sochařský vzhled. Kvete jen výjimečně a plody prakticky netvoří, ozdobou je olistění a tvar výhonů.
Přes zimu listy neopadávají. Nové přírůstky raší v květnu a červnu světleji a během léta tmavnou. V mrazech se listy mohou dočasně nafialovět a při zimním slunci na promrzlé půdě někdy na okrajích zaschnou; na jaře se olistění obnoví. Barva se během roku téměř nemění, a tak zůstává stálým prvkem i v zimní zahradě.
Daří se jí v polostínu až stínu, včetně hlubokého stínu pod stromy a u severních zdí. Na plném slunci roste jen ve vlhčí půdě a listy tam mohou zesvětlat a spálit se. Půdu chce humózní, propustnou, čerstvě vlhkou, spíše zásaditou; vysychavý písek ani trvalé zamokření nesnáší. Je mrazuvzdorná, mladé rostliny v nádobách a na větrných místech ale v prvních zimách ocení stínění chvojím proti zimnímu slunci. Listy i případné plody jsou jedovaté a šťáva může citlivým lidem dráždit pokožku.
Roste velmi pomalu, ročně jen o několik centimetrů. Za mnoho let dorůstá kolem 1 m do výšky i šířky, v nabídce a v běžné zahradě mívá 20 až 50 cm. Řez nepotřebuje, snese ho ale bez potíží; stačí jím srovnat tvar nebo odstranit poškozený výhon. Dobře se množí řízky a přesazení snáší po celý rok mimo mrazy.
Uplatní se tam, kam se popínavý břečťan nehodí: v nádobách a truhlících na stinné terase, v miskových a korytových výsadbách, na skalce, v japonsky laděné zahradě, u paty zdí a schodišť, na hrobě a v malém městském dvorku. Snese kořenový tlak vzrostlých stromů, takže obstojí i v podrostu, kde jiné rostliny selhávají. Doprovodí ji kapradiny, bergénie, čemeřice, ostřice a nízké zimostrázy. Kvůli pomalému růstu patří na místo, kde bude vidět zblízka.
Břečťan popínavý je domácí dřevina rozšířená po celé Evropě a jediná původní evropská liána, která šplhá příchytnými kořínky. Odrůda 'Erecta' se pěstuje od roku 1898. Patří ke skupině vzpřímených, nešplhajících klonů, které vznikly jako pupenové mutace odrůdy 'Conglomerata'. Do téže skupiny patří menší 'Congesta' a 'Russelliana', která se za druhé světové války ztratila a později byla znovu nalezena v jedné zahradě v hrabství Surrey.