Borovice Schwerinova 'Wiethorst' (Pinus schwerinii 'Wiethorst') je zakrslá odrůda křížence borovice vejmutovky a borovice himálajské. Vznikla z čarověníku, hustě zavětveného shluku výhonů nalezeného na dospělém stromě, a jeho zpomalený růst i pravidelný tvar si nese dál. Výchozí kříženec je vzrostlý strom; 'Wiethorst' zůstává v zahradním měřítku.
Roste do úzké pyramidy až sloupu s průběžným vrcholem a krátkými, hustě rozmístěnými větvemi, které odstupují od kmene v pravidelných přeslenech. Koruna je olistěná od země a spodní patra neholí. Proti běžným zakrslým borovicím působí vzdušněji, protože větve nesou dlouhé jehlice a jsou od sebe znatelně odsazené.
Jehlice rostou po pěti, jsou tenké, měkké, nápadně dlouhé a mírně převislé; délkou stojí mezi oběma rodiči, kratší než u borovice himálajské a delší než u zakrslých vejmutovek. Barva je světle až šedozelená, na rubu se stříbřitými proužky průduchů, které ve větru prosvítají. Jehlice drží na větvi několik let, nejstarší žloutnou a opadávají hlavně na podzim.
Zvláštností odrůdy jsou šišky, které nasazuje hojně už v mládí. Jsou podlouhlé, štíhlé, 10 až 20 cm dlouhé a pryskyřičnaté, visí na koncích větví a dlouho zůstávají zelené; ve druhém roce dozrávají do hnědé. Na malém stromku jsou hlavní ozdobou druhé poloviny sezony. Na jaře se otevírají světlé svíčky a v květnu a červnu z nich vyrůstá nové jehličí, o odstín světlejší než starší ročníky.
Roste pomalu, o 15 až 20 cm ročně. Po deseti letech měří kolem 2 m na výšku při zhruba třetinové šířce a i později zůstává úzkým stromkem. Tvar drží sama. Pokud se upravuje, tak jen zaštipováním jarních svíček, protože ze starého dřeva bez jehlic borovice neobrážejí a hlubší zásah zanechá trvalou mezeru.
Vyhovuje jí slunce až mírný polostín, v hlubokém stínu koruna řídne a stříbřitý efekt mizí. Půda má být propustná, čerstvě vlhká, mírně kyselá až neutrální a spíše hlubší. Utužení, dlouhodobé zamokření a mělké vápnité podloží jí nesvědčí. Proti rzi vejmutovkové, která čistou vejmutovku ničí, je kříženec dobře odolný. Mrazuvzdornost je do -18 °C, v drsnějších polohách proto patří na chráněné místo.
Uplatní se jako solitéra v malé zahradě, ve vřesovišti, na větší skalce, v japonsky laděné výsadbě i v objemné nádobě s propustným substrátem, kde vydrží řadu let; kořenový bal v ní je třeba v zimě chránit před promrznutím. Dobře se snáší s rododendrony a vřesovištními rostlinami, se kterými sdílí potřebu kyselé propustné půdy.
Kříženec vznikl samovolně v parkové výsadbě, kde vedle sebe rostly borovice vejmutovka a borovice himálajská, dva druhy z opačných konců světa. Popsal ho roku 1930 německý dendrolog Jost Fitschen podle semenáčů, které vyrostly v parku hraběte Fritze von Schwerin u Berlína. Odolnost vůči rzi vejmutovkové z něj udělala předmět zájmu i lesnického šlechtění. Odrůda 'Wiethorst' je mladší: pochází z čarověníku, který u německého Giesselhorstu našel Johann Wieting.