Borovice Schwerinova 'Wiethorst' (Pinus × schwerinii 'Wiethorst') je zakrslý kultivar mezidruhového křížence borovice vejmutovky (Pinus strobus) a borovice himálajské (Pinus wallichiana). Vznikl z čarověníku, tedy z hustě zavětveného shluku výhonů nalezeného na dospělém stromě, a přenáší jeho zpomalený růst i pravidelný tvar do zahradního měřítka.
Habitus je úzce pyramidální až sloupovitý, s průběžným terminálem a krátkými, hustě rozmístěnými větvemi. Koruna zůstává olistěná od země a spodní patra se nevyholují. Větve odstupují od kmene v pravidelných přeslenech, takže silueta je souměrná i bez zásahu. Ve srovnání s běžnými zakrslými borovicemi působí vzdušněji, protože větve nesou dlouhé jehlice a jsou od sebe znatelně odsazené.
Jehlice vyrůstají po pěti ve svazečku, jsou tenké, měkké a nápadně dlouhé, mírně převislé. Délka jehlic je mezi oběma rodiči: kratší než u borovice himálajské, znatelně delší než u zakrslých odrůd vejmutovky. Barva je světle až šedozelená, na spodní straně se stříbřitými průduchovými proužky, které při pohybu ve větru prosvítají a dodávají koruně stříbřitý nádech. Olistění vydrží na větvi několik let, takže koruna je hustá po celý rok; nejstarší jehlice žloutnou a opadávají hlavně na podzim.
Zvláštností odrůdy je bohaté nasazení šišek už na mladých rostlinách. Šišky křížence jsou podlouhlé a štíhlé, dlouhé zhruba deset až dvacet centimetrů, pryskyřičnaté; visí na koncích větví, zůstávají zelené a ve druhém roce dozrávají do hnědé. Na malém stromku působí nápadně a tvoří hlavní okrasný prvek druhé poloviny sezony.
Sezonní průběh je klidný. Na jaře se otevírají světlé svíčky, které během května a června vytáhnou přírůstek a rozvinou nové jehličí o odstín světlejší než starší ročníky. V létě koruna dozrává, na podzim jsou nejnápadnější šišky a v zimě zůstává rostlina beze změny zelená, jen jehlice sedají blíž k větvím.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné; v hlubokém stínu se koruna prořeďuje a stříbřitý efekt se ztrácí. Půda má být propustná, mírně kyselá až neutrální, čerstvě vlhká a spíše hlubší. Vejmutovky a jejich kříženci nesnášejí utužení ani dlouhodobé zamokření a špatně reagují na mělké vápnité podloží. Kříženec je zároveň znám dobrou odolností vůči rzi vejmutovkové, která na čistou vejmutovku působí ničivě, a právě kvůli této vlastnosti se mu věnuje pozornost i v lesnickém šlechtění.
Vzrůst je zřetelně pomalý. Roční přírůstek se pohybuje mezi patnácti a dvaceti centimetry, po deseti letech měří rostlina kolem dvou metrů výšky při zhruba třetinové šířce. Ve starším věku se z ní stává úzký stromek, který v zahradním měřítku nepřeroste a nedosahuje rozměrů výchozího křížence, jenž patří mezi vzrostlé stromy. Mrazuvzdornost se pro kříženec udává na úrovni zóny 7, tedy řádově do minus osmnácti stupňů, takže v drsnějších polohách je na místě chráněné stanoviště.
Borovice neobrážejí ze starého bezjehličnatého dřeva, takže se tvar upravuje jen zaštipováním jarních svíček; hlubší zásah zanechá trvalou proluku. Odrůda to ovšem nepotřebuje, protože roste sama pravidelně. Uplatní se jako solitéra v malé zahradě, ve vřesovišti, ve skalce většího formátu, v japonsky laděné výsadbě i v nádobě na terase. V nádobě se dá pěstovat řadu let, podmínkou je objemný kontejner s propustným substrátem a ochrana kořenového balu před promrznutím. Dobře snáší sousedství rododendronů a vřesovištních rostlin, se kterými sdílí nároky na kyselou propustnou půdu.
Kříženec Pinus × schwerinii vznikl samovolně v parkové výsadbě, kde vedle sebe rostly borovice vejmutovka a borovice himálajská, druhy, jejichž přirozené areály leží na opačných koncích světa. Popsal ho v roce 1930 německý dendrolog Jost Fitschen a pojmenoval po hraběti Fritzi von Schwerin, v jehož parku u Berlína první semenáče vyrostly. Odrůda 'Wiethorst' je mladší: pochází z čarověníku, který u německého Giesselhorstu našel Johann Wieting, a její jméno je složeno z příjmení nálezce a názvu obce. Americká společnost pro jehličnany ji v roce 2014 zařadila mezi dvě rostliny programu Collectors' Conifer of the Year, čímž se dostala do širšího oběhu.