borovice ohebná
Vlastnosti rostliny:

borovice ohebná

Pinus flexilis
Popis:
Pružné mladé větve, které se dají ohnout do oblouku, aniž prasknou, daly tomuto druhu jméno i pověst dřeviny odolávající sněhu a vichřici. K tomu tmavě modrozelené pětičetné jehlice, velké pryskyřičné šišky a mimořádná dlouhověkost — v horách Severní Ameriky rostou exempláře přes tisíc let staré. Zobrazit více
Vyberte některou z dostupných variant:
rostlina v zemním balu

výška rostliny 60-80 cm

0 ks
  990,00 Kč/ks
RO008559
Možnosti odeslání: osobní odběr, dovezeme my
rostlina v květináči 30 l

výška rostliny 60-80 cm

SKLADEM 2 ks
 1 790,00 Kč/ks
RO009839
Možnosti odeslání: osobní odběr, dovezeme my

Zařazeno v kategoriích:

Dlouhý popis:

Borovice ohebná (Pinus flexilis) je pětijehličná borovice ze Skalnatých hor Severní Ameriky, u nás vysazovaná jako solitérní jehličnan pro větší zahrady a parky. V rodu ji zastupuje skupina takzvaných bílých borovic, kam patří i vejmutovka; od ní se ale liší podstatně lepší snášenlivostí vápnitých a suchých půd, tužším habitem a nápadně ohebnými větvemi, podle nichž dostala druhové jméno.

Habitus je v mládí pravidelně kuželovitý a hustý, s věkem se koruna otevírá, zaobluje a u starších stromů bývá nepravidelná, s mohutnými spodními větvemi nesenými nízko nad zemí. Kmen je zpravidla jeden, u volně rostlých jedinců se však často větví do několika kmenů. Borka je zamlada hladká a světle šedá, později tmavne do šedohnědé a rozpadá se na hrubé šupinovité tabulky. Jehlice vyrůstají po pěti ve svazečku, měří tři až sedm centimetrů, jsou tuhé, na konci ostré a mírně stočené; barva je tmavá modrozelená, na vnitřních stranách se táhnou bílé průduchové proužky, které celé olistění projasňují. Jehlice vydrží na větvi pět až šest let, takže koruna zůstává hustá. Šišky jsou největší ozdobou dospělého stromu: měří sedm až patnáct centimetrů, jsou žlutohnědé, silně pryskyřičnaté, zprvu vzpřímené, ve zralosti převislé. Dozrávají dva roky a obsahují velká semena, která nemají křídlo.

Sezonní proměna je u stálezeleného jehličnanu nenápadná. Na jaře se objevují světlé svíčky nových výhonů, které během května a června prodlouží obrys koruny a teprve pak ztmavnou. V létě dozrávají šišky předchozího roku, na podzim opadají spolu se semeny. Zimní obraz je nejsilnější: modrozelená koruna nese sníh bez lámání větví, protože dřevo mladých výhonů je vláčné. Starší jehlice postupně žloutnou a opadávají zpravidla v druhé polovině léta, což je přirozený úkaz a nikoli známka oslabení.

Stanoviště vyhovuje plně slunné, snese i mírný polostín. Ve své domovině roste v nadmořských výškách patnáct set až tři a půl tisíce metrů na suchých skalnatých svazích a hřebenech, což předurčuje nároky i v zahradě: půda propustná, spíše chudší, klidně kamenitá; snáší kyselou i výrazně vápnitou reakci, sucho, vítr i zasolení vzduchu. Netoleruje trvale zamokřené a utužené půdy. Mrazuvzdornost sahá do zóny 4, ojediněle bývá uváděna zóna 3, takže v celé České republice přezimuje bez ochrany. Ohroženost chorobami je proti vejmutovce nižší, hlavním rizikem zůstává rez vejmutovková.

Vzrůst je pomalý až středně rychlý, mladé stromy rostou obzvlášť zvolna. V kultuře dosahuje borovice ohebná zpravidla devíti až patnácti metrů výšky a pěti až deseti metrů šířky koruny, ve volné přírodě až dvaceti metrů. Konečné velikosti dosahuje po několika desetiletích; naopak stáří dřeviny je mimořádné, doložené letokruhovou analýzou přesahuje šestnáct set let a odhady u nejstarších jedinců jdou k dvěma tisícům.

V zahradě se druh uplatní jako solitér na trávníku, v rozvolněných skupinách jehličnanů, ve vřesovištích a na velkých skalkách, na svazích a v suchých výsadbách štěrkového typu. Snáší městské podmínky a zasolení podél komunikací, hodí se tedy i do veřejné zeleně. Pružné větve odolávají námraze lépe než u většiny borovic, takže je vhodná i do exponovaných poloh. Kombinuje se s nízkými jalovci, borovicí kleč, vřesy a okrasnými travami, které podtrhnou modravý tón jehlic. Dostatek prostoru je přitom podmínkou: spodní větve si strom drží dlouho a v těsné výsadbě je ztrácí. V zámoří se druh pěstuje také jako vánoční strom, protože jehlice po seříznutí drží velmi dlouho.

Druhové jméno flexilis znamená ohebný a míří na pružné mladé větve, které lze svinout do smyčky, aniž prasknou; stejný obsah má i české jméno a anglické limber pine. Pro vědu ji ve dvacátých letech 19. století popsal americký botanik a lékař Edwin James, účastník Longovy expedice do Skalnatých hor. V přírodě roste na hřebenech od jihozápadní Alberty a Britské Kolumbie přes Colorado a Nové Mexiko až k severnímu Mexiku a patří k dřevinám s nejdelším doloženým věkem vůbec, proto ji hojně využívá dendrochronologie. Velká semena bez křídla rozšiřuje ořešník americký, který si je ukrývá do zásobních skrýší; z nevybraných zásob vyrůstají nové stromy.

Základní charakteristika rostliny

Tvarv mládí pravidelný kužel, ve stáří otevřená až zaoblená koruna
Konečná velikostv kultuře 9 až 15 m výšky a 5 až 10 m šířky koruny
Roční přírůstekpomalý až středně rychlý, v mladém věku výrazně zvolna
Barva jehlictmavě modrozelená, po pěti ve svazečku, 3 až 7 cm dlouhé
Šišky7 až 15 cm, žlutohnědé, pryskyřičné, dozrávají dva roky
Stanoviště a půdaplné slunce, propustná, i kamenitá a vápnitá; nesnáší zamokření
Snášení řezudo starého dřeva nezmlazuje; tvaruje se pouze vylamováním jarních svíček
Mrazuvzdornostzóna 4, v celé ČR přezimuje bez ochrany
Odolnostdobře snáší vítr, námrazu, sucho i zasolení; ohrožuje ji rez vejmutovková
PůvodSkalnaté hory Severní Ameriky, polohy 1500 až 3700 m n. m.

Kalendář pěstování

FázeKdyPoznámky
Výsadbaduben až květen nebo zářísázejte s neporušeným kořenovým balem do propustné půdy na plné slunce
Zálivkaprvní dvě sezony po výsadbězalévejte vydatně, ale méně často; později si vystačí s deštěm
Tvarování svíčekkvěten až červenzkraťte měkké svíčky na polovinu, chcete-li hustší korunu
Kontrola po ziměbřezenvyřežte suché a poškozené větve, mladé stromky zbavte sněhových zlomů
Mulčovánídubenpřihrňte vrstvu borky nebo štěrku, kořenům prospívá chladný a propustný povrch