Borovice lesní 'Aurea' (Pinus sylvestris 'Aurea') je žlutá odrůda domácí borovice, jejíž ozdoba přichází v době, kdy je zahrada nejchudší na barvu. Od jara do podzimu působí nenápadně, zelenožlutě až šedozeleně. S příchodem chladu se jehlice začnou barvit, během prosince a ledna dosáhnou sytě zlatožluté a v ní setrvají až do března, kdy se postupně vracejí k zelenožluté.
Celá sezona tak běží obráceně než u většiny zahradních dřevin: vrchol připadá na listopad až březen. Proto je dobré odrůdu vysadit tam, kam je v zimě vidět z okna nebo od vchodu, a postavit ji před tmavě zelené jehličnany, proti nimž žlutá vynikne nejvíc.
Sytost barvy ovlivňuje stanoviště. Plné slunce, chudá půda a sušší místo žluť prohlubují, v polostínu a ve výživné vlhké půdě zůstává koruna spíš zelená. Škodí i hnojení dusíkem: výhony rostou měkce a zimní zbarvení slábne.
Jehlice rostou po dvou, jsou čtyři až sedm centimetrů dlouhé, tuhé a mírně stočené. Na větvích zůstávají dva až tři roky, takže se barva mění v celé koruně najednou. Šedohnědé vejčitě kuželovité šišky dlouhé tři až šest centimetrů dozrávají druhým rokem; na mladých stromech se objevují jen výjimečně. Na jaře se u základu nových výhonů tvoří samčí šištice, které uvolňují hodně žlutého pylu.
Mladá rostlina má volně kuželovitou korunu. S věkem se koruna prosvětlí a nabývá nepravidelného, malebného tvaru s větvemi odstávajícími do stran. Kmen je zřetelný a v horní části se na něm s léty odlupuje oranžově rezavá borka, která k zimní barvě jehlic dobře ladí. Větví je méně než u jehličnanů šlechtěných na hustotu.
Roste pomalu až středně rychle, ročně asi o 30 cm. Po deseti letech měří tři až čtyři metry a ve stáří přesáhne deset metrů; zůstane sice menší než planá borovice lesní, ale přesto je to strom. Do malé předzahrádky proto nepatří.
Vyžaduje plné slunce a otevřené místo, ve stínu prořídne, spodní větve odumřou a žlutá barva se neukáže. Snáší vítr, mráz i městské prostředí, hůř zasolení a dlouhodobé zastínění vyššími sousedy. Je plně mrazuvzdorná a zimní ochranu nepotřebuje. Nejlépe se jí daří v propustné, spíš chudé a sušší půdě s kyselou až neutrální reakcí, dobře roste i v písku nebo na štěrku. V těžké, slehlé a zamokřené půdě odumírají kořeny a větve prosychají.
Uplatní se jako solitéra v trávníku, jako zimní akcent ve vřesovišti a v suchých štěrkových výsadbách a v přírodně laděných kompozicích s vřesy, brusnicemi, kavyly a nízkými jalovci.
Ze starého dřeva borovice neobráží, takže zmlazovací řez nemá smysl. Tvar se upravuje jen na jaře zkracováním nebo vylamováním mladých svíček, po kterém koruna zhoustne a přirozený vzhled zůstane zachován.
Borovice lesní je nejrozšířenější borovicí Eurasie a u nás roste přirozeně od skalnatých hřebenů přes písčiny až po rašeliniště. Žlutolisté formy tohoto druhu se objevují opakovaně jako samovolné odchylky, často z čarověníku, tedy z hustého shluku výhonů na větvi stromu. Odrůdu 'Aurea' uvedla do obchodu francouzská firma bratří Transonů v Orléans před rokem 1891, a patří tak k nejstarším dosud pěstovaným kultivarům borovice lesní.