Borovice lesní (Pinus sylvestris) je domácí jehličnan české krajiny, v některých krajích nazývaný sosna. V nabídce je planý druh, ne zahradní odrůda: vysoký strom se světlou korunou, který zvládne chudé a suché půdy, kde jiné jehličnany nerostou.
Nejvýraznějším znakem je kůra. Dole na kmeni je silná, hluboce rozbrázděná a šedohnědá, výš a na silných větvích přechází do oranžové až rezavě červené a odlupuje se v tenkých papírových lupenech. Kontrast nejvíc vynikne v zimě a v nízkém slunci. Jehlice vyrůstají po dvou, měří 1 až 8 cm, jsou často stočené, svrchu tmavě zelené a na rubu šedozelené až namodralé. Na stromě vydrží dvě až tři sezony, a koruna proto zůstává prosvětlená.
Strom je jednodomý. Samčí šištice se otevírají v květnu, dva až tři dny po vyrašení nových výhonů, a uvolňují velké množství žlutého pylu. Samičí šišky dozrávají tři roky: po opylení následuje víc než roční klid, oplození proběhne až ve druhém roce a plné velikosti dosáhnou v létě třetího roku. Na jednom stromě tak visí šišky tří ročníků.
S věkem se tvar výrazně mění. Mladé stromy jsou pravidelně kuželovité s vedoucím vrcholem, v dospělosti se růst vrcholu zpomalí, koruna se rozšíří a spodní větve odumřou. Staré borovice mívají nepravidelnou, plochou až deštníkovitou korunu nad dlouhým holým kmenem. Na skalách, v rašeliništích a na větrných hřebenech zůstávají nízké a pokroucené.
Potřebuje plné slunce; ve stínu zespodu prosychá a hyne. K půdě je nenáročná: stačí mělká, chudá, sušší písčitá až kamenitá zem, snese kyselou reakci, rašelinu i vápnitý podklad. Trvalé zamokření jí škodí. Mohutný kořen s výrazným kůlem ji pevně kotví a dělá zakořeněný strom velmi odolným vůči suchu. Hůř snáší znečištěné ovzduší a posypovou sůl, k frekventovaným silnicím se proto nehodí. Mrazuvzdornost je do -42 °C. Přirozeně roste od nížin do 2400 m nad mořem.
V mládí roste rychle, později pomaleji. Na otevřeném místě v zahradě dorůstá 15 až 30 m výšky a 6 až 12 m šířky a dožívá se kolem 300 let. Zkrácená větev zůstane bez jehlic, protože ze starého dřeva borovice nové výhony nevytvoří; hustší korunu lze docílit jen vylamováním mladých svíček v době rašení, jak se to dělá u tvarovaných stromů po japonském způsobu.
Patří na velkou zahradu nebo pozemek, do přírodních a suchomilných výsadeb na písku a štěrku, jako clona proti větru a pohledům nebo do skupin připomínajících borový háj. Dobře se k ní hodí vřesy, borůvky, kavyly a nízké jalovce. Mladé stromky slouží také jako základ pro tvarování. Z chorob ji u nás nejčastěji napadá sypavka borová, po které jehlice hnědnou a opadávají, ze škůdců klikoroh, bekyně mniška a na oslabených stromech lýkožrouti.
Borovice lesní patří k původním dřevinám české krajiny a její přirozený areál obepíná Eurasii od Atlantiku po Tichý oceán; je jedním z největších mezi jehličnany. Jméno sosna se používá hlavně na Moravě a ve východních Čechách. Dřevo se odedávna řeže na stavební řezivo, okna a podlahy, z poraněných kmenů se sbírala pryskyřice na kolofonu a terpentýn a v Pošumaví patřily borové porosty na písčinách k obrazu krajiny.