Borovice kleč 'Wintergold' (Pinus mugo 'Wintergold') je starší odrůda kleče s barvou, která se řídí teplotou. Přes léto má světle zelené jehlice a jasně zelené nové výhony, v zimě a předjaří přechází do zlatožluté. Mezi zlatými klečemi patří k těm vzrůstnějším a volnějším, nejde o kompaktní polštář.
Keř je nízký, široce rozložitý a otevřený, ve tvaru zploštělé koule, s mírně zkroucenými výhony. Ročně přibude 5 až 15 cm a v dospělosti dorůstá asi 150 cm výšky a 200 cm šířky. Šířka tedy výšku přerůstá a s tím je dobré počítat už při výběru místa: do drobné skalky se nehodí, na větší skalce nebo ve volném záhonu se rozloží přirozeně. Jehlice jsou krátké, tuhé a vyrůstají po dvou, celá rostlina je silně pryskyřičnatá.
Barevná změna je hlavní důvod, proč ji pěstovat. S podzimním ochlazením začnou jehlice žloutnout a v zimě i v předjaří jsou zlatožluté, přičemž platí, že čím je chladněji, tím je žlutá výraznější. Na jaře s rašením rostlina zezelená, část zlatých jehlic ale přetrvá až do doby, kdy už se rozvíjejí nové výhony. V létě splývá s okolní zelení, zato v zimě vynikne proti sněhu i proti tmavým jehličnanům.
Zimní barva se plně projeví jen na plném slunci; ve stínu zůstane jehličí zelenější a keř prořídne. K půdě je skromná, roste ve vápnité, hlinité, jílovité i písčité zemině, pokud je propustná. Na zamokřeném místě kořeny strádají a jehličí žloutne z nedostatku vzduchu v půdě, ne z chladu. Snáší sucho i větrné polohy. Mrazuvzdornost je do -40 °C a odrůda se hodí i do drsných, mrazivých poloh.
V nabídce stojí blízko 'Carsten's Wintergold', se kterou se pro podobné jméno plete. Jde o jinou rostlinu: 'Carsten's Wintergold' je hustý pomalý polštář, 'Wintergold' je starší, řidší a výrazně vzrůstnější. Kdo hledá zimní zlato do nádoby nebo malé skalky, sáhne po 'Carsten's Wintergold'; 'Wintergold' je pro místa, kde má zlatý keř zaplnit větší plochu.
Uplatní se na větší skalce, na suchém svahu, ve štěrkovém záhonu, jako solitéra v záhonu nebo ve velké nádobě, kde ale časem přeroste. Barevně ji podtrhnou tmavě zelené a modré jehličnany, stříbrolisté trvalky a trávy ponechané přes zimu. Řez nepotřebuje; zkrácením části mladých výhonů v červnu se dá keř zahustit. Pochází z nizozemské školky Draijer v Heemstede a pod tímto jménem je zapsána od roku 1979.