Borovice kleč 'Pyramidalis' (Pinus mugo 'Pyramidalis') je pomalu rostoucí jehličnan s úzce kuželovitým až sloupovitým vzrůstem. Od typické kleče, která tvoří široký poléhavý keř, se liší zřetelným vzpřímeným vedením a mnohem menší šířkou. V sortimentu drobných borovic zastupuje skupinu vertikálních forem vhodných do stísněných míst.
Rostlina tvoří pravidelný, hustý kužel s jedním nebo několika vzpřímenými hlavními výhony. Větve vyrůstají v pravidelných přeslenech a jsou krátké, takže obrys zůstává úzký. Spodní partie se s věkem neprosvětlují a rostlina si drží olistění až k zemi. Tvar se utváří sám, bez zásahu, což je pro tuto odrůdu podstatné.
Jehlice vyrůstají po dvou v krátkovýhonu, jsou tuhé, mírně zprohýbané, čtyři až sedm centimetrů dlouhé, sytě až tmavě zelené a na rostlině vydrží tři až pět let. Olistění je husté a matné, bez modrého nádechu. Pupeny jsou na jaře nápadné, světle hnědé a pryskyřičnaté, a při rašení tvoří vzpřímené světlejší svíčky.
Šišky se vytvářejí jen výjimečně a spíše na starších rostlinách; jsou drobné, vejčité, dva až pět centimetrů dlouhé, zprvu fialově naběhlé, po dozrání hnědé. Sezonní průběh je klidný. Hlavní rašení připadá na květen a červen, kdy se svíčky prodlouží a rozevřou do nových jehlic; ve zbytku roku zůstává vzhled prakticky beze změny.
Stanoviště vyžaduje plné slunce; v polostínu se větve prodlužují a hustota koruny klesá. Půda může být chudá, kamenitá i písčitá, podmínkou je propustnost. Sušší a dobře odvodněná stanoviště rostlině vyhovují lépe než živné zahradní záhony. Reakce půdy může být kyselá i mírně zásaditá; městské ovzduší a zasolení snáší odrůda dobře.
Roční přírůstek se pohybuje kolem pěti až deseti centimetrů. Konečná výška se udává kolem dvou až dvou a půl metru, šířka zůstává kolem jednoho metru. Této velikosti rostlina dosahuje až po dvaceti a více letech; po deseti letech měří obvykle kolem osmdesáti centimetrů až jednoho metru, takže dlouho zůstává drobná.
Mrazuvzdornost je mimořádná. Kleč je horská dřevina rostoucí přirozeně nad hranicí lesa v Alpách, Karpatech a v Sudetech a snáší mrazy hluboko pod minus třicet stupňů, silný vítr, sněhovou zátěž i krátkou vegetační sezonu. Suchý mráz ani jarní osluňování jí nevadí, což ji řadí mezi nejspolehlivější jehličnany do drsných poloh.
Kořenový systém je hluboký a bohatě rozvětvený, což rostlině zajišťuje pevné ukotvení ve svahu i v mělké kamenité půdě a dobrou odolnost proti vývratu. Starší kmínky pokrývá šedohnědá, mělce rozpukaná borka. Dřevina je dlouhověká a na jednom stanovišti vydrží desítky let bez potřeby obnovy; přesazování však snáší jen v mladém věku, později se kořeny regenerují obtížně a rostlina se ujímá pomalu.
Snášenlivost řezu je dobrá, ale řez se omezuje na zkracování čerstvých svíček v květnu; ze starého bezjehličnatého dřeva rostlina neobráží. Zkrácení svíček na polovinu zahustí větvení a zpomalí prodlužování, což se hodí při pěstování v nádobě nebo v japonsky laděné výsadbě, kde je žádoucí drobnější měřítko.
V zahradě se 'Pyramidalis' používá jako svislý akcent do skalek, štěrkových a suchých záhonů, vřesovišť, do úzkých pruhů podél cest a k patě zdí, na střešní zahrady a do velkých nádob. Kombinuje se s vřesy, nízkými jalovci, trávami a rozchodníky. Vhodná je i na hroby a do předzahrádek s malou plochou.
Borovice kleč je původní evropská horská dřevina rozšířená od Pyrenejí přes Alpy a Karpaty po Balkán; v českých zemích roste přirozeně v Krkonoších, na Šumavě a v Jeseníkách, kde tvoří pásmo kosodřeviny nad hranicí lesa. České jméno kleč i lidové označení kosodřevina popisují křivolaký, při zemi rozložený růst přirozeného typu. Latinské mugo pochází z dialektů východoalpských údolí. Odrůdové jméno 'Pyramidalis' je čistě popisné a odkazuje na jehlanovitý obrys, který u tohoto druhu představuje výjimku. Jde o starší školkařský výběr vzpřímeného typu, množený vegetativně, aby si potomstvo tvar udrželo.