Borovice kleč (Pinus mugo pumilio) je nízká, poléhavá kleč pěstovaná ze semene. Ohebné větve se kladou k zemi, mohou v ní zakořenit a vzhůru míří jen jejich konce. Místo stromku tak vzniká hustý, plochý až ploše kulovitý keř, který roste víc do stran než nahoru.
Protože každá rostlina vyrůstá ze semene, výška i tvar kolísají. Po deseti letech mívá 45 až 50 cm na výšku a 80 až 100 cm na šířku. V dospělosti se pohybuje mezi 50 a 150 cm výšky a 80 a 200 cm šířky; dva sousední kusy tedy mohou vypadat dost odlišně. Při výsadbě je rozumné vycházet z horní hranice šířky.
Jehlice jsou krátké, 2 až 4 cm, pichlavé, tmavě až sytě zelené a někdy slabě zkroucené. Rostou po dvou. Pupeny jsou nápadné a nové výhony nestejně dlouhé, a právě to dává keři nepravidelný, přirozeně divoký obrys. Šišky zůstávají malé, ve zralosti hnědnou a dozrávají až na jaře třetího roku.
Výběr mezi touto položkou a pojmenovanou odrůdou je výběrem mezi přirozeností a přesností. 'Mops' tvoří kouli 70 na 70 cm a 'Gnom' pravidelnou kopuli, každý kus vypadá stejně a hodí se tam, kde rozhoduje přesný tvar u vchodu nebo v úzkém záhonu. Na svahu je naopak nestejnost výhodou, protože skupina vypadá jako výřez horského porostu, a ne jako výsadba podle pravítka.
Kleč pochází z hor střední a východní Evropy, z Karpat a z Balkánu, a tomu odpovídá i odolnost. Mráz snáší do -45 °C, chudé a písčité půdě se nevyhýbá a vyrovná se i s městským prostředím. Chce plné slunce a odvodněné stanoviště, zamokření nesnáší a nejlépe jí je tam, kde léta nebývají příliš horká.
Největší užitek má na svazích, kde poléhavé kořenící větve drží půdu. Dále se uplatní na alpinu a skalce, na okraji záhonu, v městské zeleni, při rekultivacích i v nádobě, odkud ji po čase stojí za to přesunout do země.