Borovice kleč (Pinus mugo var. mughus) je položka, u níž jméno říká méně, než by se zdálo. Botanická databáze Kew varietu neuznává a vede ji jako synonymum druhu Pinus mugo; stejně nakládá s poddruhem téhož jména. Z pohledu botaniky je to tedy tatáž rostlina jako kleč prodávaná bez přívlastku. Rozdíl je školkařský: jméno označuje osivo, z něhož má vyrůst určitý typ keře.
Jaký typ, na tom se prameny neshodnou, a je poctivé ukázat obě strany. Většina popisuje mughus jako velký rozložitý keř. Nizozemská školka Van den Berk udává 2 až 3 m na výšku a 2 až 4 m na šířku, německá Wikipedie 2 až 3 m v obou směrech s poznámkou, že je širší než typická forma, a univerzitní databáze v Connecticutu asi 2,4 m výšky při dvojnásobné šířce. Proti tomu stojí školkař Havlis, podle něhož jde o keř 0,6 až 1 m vysoký a 0,6 až 1,8 m široký, kompaktnější a pomalejší než běžná kleč. Rozpor se od stolu rozhodnout nedá. Nejspíš znamená, že se pod jedním jménem prodávají různě vzrůstné semenáče. Věk k rozměrům nepřipojuje žádný z pramenů.
Pro výběr místa z toho plyne jednoduché pravidlo: počítat s horním údajem. Keř, který může být čtyři metry široký, nepatří k pěšině ani pod okno. Rozměr po deseti letech ani roční přírůstek doloženy nejsou, takže nelze říct, jak brzy takové velikosti dosáhne. Rostliny pocházejí z výsevu a kus od kusu se budou lišit; Van den Berk mluví přímo o rozmarném růstu.
Tvar popisuje táž školka jako široce rozložitý keř se zploštěle kulovitou, polootevřenou korunou. To je jiná stavba než u třetí botanické položky v nabídce, variety pumilio, což je nízký poléhavý keř, po deseti letech 45 až 50 cm vysoký a 80 až 100 cm široký. Proti zakrslým odrůdám je odstup ještě větší. 'Mops' má po deseti letech 70 cm v obou směrech a 'Gnom', který byl podle databáze botanické zahrady ve Victorii vybrán právě ze semenáčů var. mughus, 60 cm výšky a přes metr šířky. Předvídatelný rozměr nabízí pojmenovaná odrůda, semenáč nikoli.
Jehlice jsou podle Havlise krátké a tmavě zelené, délku nikdo neuvádí. Šišky nejsou pro varietu samostatně popsány. Britská dendrologická encyklopedie popisuje jen typickou formu druhu se souměrnými šiškami a pupkem uprostřed štítku; zda se v tom mughus liší, se ověřit nepodařilo. Stejně prázdná jsou pole pro pupeny, zimní barvu i sníh.
Mrazuvzdornost udává Havlis hodnotou -45 °C a Van den Berk řadí rostlinu do druhé klimatické zóny, která témuž číslu odpovídá. Je to převod ze zóny. U položky vedené jako druh stojí jiný typ údaje, mírnější mez měření -34 °C, a rozdíl mezi oběma čísly proto neznamená, že by varieta byla otužilejší.
Použití je široké: solitéra, větší skalka, nádoba, střešní zahrada i průmyslové plochy. Poslední dvě položky ukazují na rostlinu pro velké, otevřené a málo udržované plochy, ne pro detail u domu. V nádobě jde při možné konečné velikosti jen o dočasné umístění. Slunce a propustný podklad jsou podmínkou jako u každé kleče.
Jméno sahá k roku 1771 nebo 1772, kdy Scopoli popsal kleč jako samostatný druh Pinus mughus. Na varietu ji roku 1921 převedl Zenari, jako poddruh ji vedli Domin a O. Schwarz. Databáze Kew dnes všechna tato jména pokládá podle Farjonovy práce z roku 2001 za synonyma druhu Pinus mugo. Areál variety klade jeden dendrologický soupis do východních Alp a na Balkán. V obchodě se jméno píše různě: školkař Havlis používá ssp. mughus, Van den Berk tvar 'Mughus' v uvozovkách jako u odrůdy. Zvláštní české jméno pro varietu nalezeno nebylo, prodává se jako borovice kleč.