Borovice drobnokvětá 'Bonsai' (Pinus parviflora 'Bonsai') je zakrslá, vzpřímeně rostoucí odrůda japonské pětijehličné borovice. Poznává se podle krátkých modravých jehlic, řídkého, ale pravidelného větvení a velmi pomalého růstu. Na malé ploše proto vydrží desítky let, aniž by překážela, jak se to s běžnými borovicemi stává.
Koruna je široce vzpřímená až vejčitá, s krátkými postranními větévkami mířícími šikmo vzhůru. Nepůsobí sevřeně jako kulovité zakrslé jehličnany, větve se skládají do volných pater a mezi nimi zůstává vzduch, což je v japonském pojetí zahrady žádané. Jehlice rostou po pěti ve svazečku, jsou dlouhé asi 3 cm, tuhé, mírně zahnuté nebo stočené a na vnitřní straně mají bílé proužky průduchů. Podle stanoviště a ročního období mají barvu od šedozelené po stříbřitě modrou a díky stočení působí povrch koruny zvlněně a načechraně. Na větvích vytrvávají několik let.
Vejčité červenohnědé šišky dlouhé 2 až 7 cm se objevují už na mladých rostlinách a zůstávají na větvích řadu let i po dozrání. V zimě, kdy zahrada ztratí barvy, tak tvoří výraznou součást obrazu rostliny. V květnu vyrážejí světlé svíčky nových výhonů, které se během několika týdnů rozvinou a ztmavnou; přes léto a podzim přibývá v jehlicích modravého tónu. Jednou za dva až tři roky zežloutnou a opadají nejstarší jehlice uvnitř koruny. Jde o přirozenou obměnu, ne o známku poškození.
Přírůstek činí 8 až 10 cm ročně. Neřezaná rostlina má po deseti letech asi devadesát centimetrů až metr na výšku a kolem šedesáti centimetrů na šířku. Tempo si drží i později a ani ve vysokém věku nepřeroste velký keř; staré exempláře v zahradách mívají kolem dvou metrů. Pomalý růst z ní dělá oblíbený materiál pro bonsaje i pro tvarování technikou niwaki.
Vyžaduje plné slunce. V polostínu ztrácí modravý odstín, větve se vytahují a koruna řídne. Půda má být propustná, hlinitopísčitá, spíš chudší, s neutrální až kyselou reakcí; nejčastější příčinou neúspěchu je zamokření a těžký jíl. Zakořeněná rostlina dobře snáší sucho, v nádobě však potřebuje pravidelnou zálivku. Mrazuvzdornost je -20 °C, ve volné půdě tedy zimuje bez ochrany; v nádobě hrozí hlavně promrznutí kořenového balu. Choroby a škůdci ji trápí jen zřídka, víc pozornosti si zaslouží půda a odvod vody.
Uplatní se jako solitér na malé ploše, na velké skalce a ve vřesovišti, ve štěrkových a japonsky laděných výsadbách, u jezírka i v předzahrádce. V nádobě roste dobře a vylamováním svíček se dá tvarovat. Hodí se k nízkým jalovcům, azalkám, ostřicím, mechovým plochám a plochým kamenům, které zvýrazní patrové větvení. Nejlépe vynikne na volném pozadí nebo před zdí, kde je vidět kresba větví; v hustém záhonu zanikne.
Borovice drobnokvětá pochází z horských poloh Japonska a Jižní Koreje. Odrůda 'Bonsai' je starý japonský výběr ze semenáčů, který se na Západ dostal až v sedmdesátých letech dvacátého století zásluhou amerického bonsajisty Billa Valavanise a německé firmy Horstmann. V Japonsku se tato borovice tradičně pěstuje jako miniaturní stromek v misce, k čemuž ji předurčují pomalý růst, krátké jehlice a patrové větvení.