Borovice černá 'Pierrick Brégeon' (Pinus nigra 'Pierrick Brégeon'), v obchodní síti vedená pod chráněným názvem BREPO, je zakrslý kulovitý kultivar určený do malých zahrad, nádob a tvarovaných kompozic. Vznikla křížením borovice černé s borovicí hustokvětou a po obou rodičích zdědila houževnatost, hustotu olistění i toleranci k městskému prostředí. Ve školkách se pěstuje nejčastěji jako roubovanec na kmínku, takže má podobu malého stromku s korunou ve tvaru pravidelné koule; roubovaná u země vytváří plochý polokulovitý polštář.
Jehlice jsou na zakrslou borovici nápadně dlouhé, měří kolem deseti centimetrů, jsou tenké, svěže až sytě zelené a na větvích sedí v hustých štětcovitých svazcích. Koruna proto působí měkce a načechraně, jehlice jsou však podobně tuhé jako u borovice černé, jen jemnější a světlejší. Větévky rostou hustě u sebe a směřují šikmo vzhůru, koruna tak zůstává plná od báze a netvoří průhledná ani prořídlá místa. Kůra kmínku je šedohnědá a s věkem mírně rozpraskává.
Průběh roku je u této stálezelené dřeviny klidný a čitelný. Nejvýraznějším okamžikem je květnové rašení, kdy z konců větévek vyrůstají světlé svislé svíčky nových přírůstků a barevně kontrastují se starším tmavším jehličím. Během léta přírůstky vyzrají a splynou s korunou, šišky se u tohoto kultivaru tvoří jen ojediněle. V zimě funguje hustá zelená koule jako pevný bod zahrady, dobře snáší i tíhu sněhu, protože krátké větve se pod ním nerozklesávají.
Stanoviště vyžaduje plně osluněné, borovice obecně patří k nejsvětlomilnějším jehličnanům a v zástinu koruna řídne. Půda má být především propustná, klidně chudší, písčitá nebo kamenitá; reakce půdy nehraje velkou roli, jen silně vápenaté podklady nejsou ideální. Zapěstovaná rostlina dobře snáší přísušky, výhřevná stanoviště i městské prostředí. Mrazuvzdornost sahá přibližně k −29 °C, kryt tedy dřevina v zemi nepotřebuje; u rostlin v nádobě je na místě ochrana kořenového balu před promrznutím.
Růst je pomalý a vyrovnaný, roční přírůstek se pohybuje mezi pěti a osmi centimetry. V deseti letech měří koruna zhruba půl až tři čtvrtě metru na výšku a kolem metru na šířku, v dospělosti se průměr koruny ustálí přibližně na metru až metru a půl. Celková výška roubovaného stromku závisí hlavně na výšce kmínku, obvykle zůstává do jednoho a půl metru. Právě předvídatelná konečná velikost je hlavní důvod, proč se kultivar hodí i tam, kde běžné borovice nepřipadají v úvahu.
V zahradě se BREPO uplatní jako solitéra v štěrkových a vřesovištních záhonech, v kompozicích japonského ladění, u vstupů a na terasách v prostorných nádobách. Pravidelný tvar drží kultivar z velké části sám, udržovací tvarování se omezuje na jediný zásah ročně: v květnu až červnu se nové svíčky zkrátí zhruba o polovinu až dvě třetiny, čímž koruna dále zhustne a obrys zůstane sevřený. Řez do starého dřeva borovice špatně obrůstá, proto se mu je lépe vyhnout. Pro pěstování v nádobě je vhodný objem alespoň čtyřicet litrů, spolehlivá drenážní vrstva a substrát s podílem písku; přehřívání a přemokření balu jsou jediné okolnosti, které jinak nenáročné dřevině skutečně vadí.
Kultivar vyšlechtil Henri Brégeon koncem osmdesátých let dvacátého století křížením borovice černé a borovice hustokvěté; pochází z jeho šlechtitelského programu zakrslých borovic vedeného ve švýcarském Renens. Původní jméno 'Pierrick Brégeon' nese po šlechtitelově rodině, pro trh mimo frankofonní země se však ukázalo těžko vyslovitelné, a tak se od roku 2003 rostlina prodává pod zkráceným obchodním názvem BREPO. Dnes patří k nejrozšířenějším kulovitým borovicím v evropských školkách, hlavně ve formě roubovanců na kmínku pro předzahrádky a nádobovou výsadbu.