Borovice černá 'Marie Bregeon' (Pinus nigra 'Marie Bregeon') je zakrslý kultivar, který vznikl řízeným křížením ve Francii ve školce rodiny Bregeonů a je od roku 2001 chráněn patentem. Od planého druhu, který vyrůstá ve dvacetimetrový strom, se liší tak zásadně, že příbuznost prozradí až tvar a délka jehlic.
Habitus je přirozeně kulovitý až mírně polokulovitý, velmi hustý a pravidelný. Vzniká sám od sebe, bez zásahu; větve jsou krátké, bohatě rozvětvené a stejnoměrně rozložené kolem středu, takže rostlina tvoří souvislou zelenou kouli bez mezer. Právě samovolná pravidelnost je hlavní hodnotou kultivaru a odlišuje jej od tvarovaných rostlin, které se musí udržovat řezem.
Jehlice jsou uspořádané po dvou ve svazečcích, čtyři až sedm centimetrů dlouhé, tuhé, přímé, sytě zelené až mírně nasivělé; oproti příbuznému kultivaru 'Pierrick Bregeon' jsou znatelně světlejší a habitus je zaoblenější. Jehlice vydrží na rostlině tři až čtyři roky, takže koruna zůstává hustá i uvnitř. Šišky se u zakrslých forem tvoří jen zřídka a nemají okrasnou hodnotu. Nové letorosty vyrážejí v květnu jako světlé svíčky, které se během několika týdnů zazelenají; tento moment je sezonním vrcholem.
Roční přírůstek je velmi malý, zhruba pět až devět centimetrů. Po deseti letech rostlina měří kolem padesáti centimetrů výšky a šedesáti až sedmdesáti centimetrů šířky, v dospělosti osmdesát až sto centimetrů výšky a přibližně metr šířky. Tato konečná velikost je pro zahradní použití rozhodující: rostlina zůstává trvale v měřítku malých ploch a nepřerůstá své místo ani po desetiletích.
Rostlina se nabízí ve dvou formách. Keřová forma na vlastních kořenech tvoří přisedlou kouli na zemi. Naroubovaná forma na kmínku vysokém šedesát až sto dvacet centimetrů vytváří pravidelnou kulovitou korunku nesenou rovným kmenem a používá se jako drobná solitéra nebo do symetrických kompozic. U formy na kmínku je nutné počítat s tím, že podnož může obrážet pod místem spojení, a tyto výhony se odstraňují.
Udržovací řez tvaru není potřeba. Pokud se přesto zasahuje, provádí se pouze zaštipováním nových svíček v květnu, kdy jsou ještě měkké; zkrácením na polovinu se přírůstek dále zmenší a koruna zhoustne. Řez do starého bezjehličnatého dřeva rostlina neobráží, což platí pro všechny borovice a je hlavním omezením při tvarování.
Stanoviště vyžaduje plně slunné; v polostínu koruna řídne a ztrácí pravidelnost. Půda má být propustná, spíše chudší, písčitá až hlinitopísčitá, s reakcí od kyselé po mírně zásaditou. Rostlina je po zakořenění výrazně suchovzdorná, snáší městské prostředí, prašnost, vítr i zasolení. Trvale zamokřená stanoviště nesnáší a hynou na nich kořeny.
V nádobách se kultivar pěstuje běžně a dobře je snáší; potřebuje objem alespoň třiceti až čtyřiceti litrů, výrazně propustný substrát s podílem hrubého písku nebo kameniva, vrstvu drenáže a v zimě ochranu nádoby proti promrznutí kořenového balu. Mrazuvzdornost samotné rostliny je plná, ve volné půdě snáší i nejchladnější polohy republiky bez krytí.
Množení se provádí výhradně roubováním, protože zakrslé borovice ze semene nedávají vyrovnané potomstvo a řízky nezakořeňují. Jako podnož slouží semenáč borovice černé nebo lesní. Z toho plyne i praktický důsledek pro pěstování: rostlina si po celou dobu zachovává vlastnosti kultivaru, ale místo spojení zůstává citlivým bodem, který se nemá zasypávat zeminou. Chorobami a škůdci trpí kultivar málo; v hustých výsadbách se občas objevuje sypavka na spodních jehlicích, které pak předčasně opadávají.
Kultivar vyšlechtil Henri Bregeon, francouzský školkař specializovaný na zakrslé jehličnany, řízeným křížením borovice černé s borovicí hustokvětou. Rostlina byla pojmenována po člence rodiny Marii Bregeonové, stejně jako starší a rozšířenější kultivar 'Pierrick Bregeon', uváděný v Severní Americe pod obchodním jménem BREPO. Obě rostliny pocházejí ze stejného šlechtitelského programu a v katalozích se často zaměňují; 'Marie Bregeon' se pozná podle světlejších jehlic, kulatějšího obrysu a pomalejšího růstu. Druhové jméno nigra odkazuje na tmavou borku dospělých stromů planého druhu, který v Evropě roste od Španělska po Krym.