Borovice černá 'Hornibrookiana' (Pinus nigra 'Hornibrookiana') je zakrslá keřovitá odrůda borovice černé, která se nežene do výšky, ale rozkládá se do plochého, mírně miskovitého tvaru. Nemá jeden vedoucí výhon: z hustého keře vystupuje několik vrcholů a obrys zůstává živý a dosti nepravidelný, bez strojové souměrnosti.
Za deset let dosáhne přibližně 70 cm výšky a 1,5 m šířky, je tedy zhruba dvakrát širší než vysoká. Větvení je husté a keř působí jako pevná tmavá hmota posazená na zemi. Proto ji nelze sázet těsně k cestě nebo k obrubníku; do stran potřebuje volné místo.
Jehlice rostou po dvou a měří 6 až 10 cm. Jsou tuhé, rovné a lesklé, na konci ztlustlé a ostře zakončené. Tmavá zeleň s leskem dává keři vážný, téměř kovový tón. Na jaře se nad ní zvednou krémově bílé svíčky, které několik týdnů tvoří světlé tečky na koncích výhonů, než se z nich rozvinou nové jehlice.
Od 'Nana' se liší výškou i tvarem: 'Nana' roste do vyšší pravidelné koule, 'Hornibrookiana' zůstává nízká a plochá. Drobná 'Bambino' je zase pravidelně zploštělá a menší, vhodná spíš do nádoby. 'Hillside Creeper' leží šedozelenými větvemi přímo na zemi; 'Hornibrookiana' oproti ní zvedá nad terén kompaktní tmavý polštář. Hodí se tam, kde má tmavá zeleň pokrýt plochu a přitom nepřibývat do výšky.
Mrazy snáší do -34 °C. Zakořeněný keř vydrží suché období bez zálivky, kořenům ale musí voda rychle odtékat, ve slévavé zemi s kalužemi chřadne. Jako u jiných borovic černých se může objevit odumírání letorostů, kdy mladé výhony zhnědnou a uschnou. Postižené části se vystřihují až k místu se zdravými zelenými jehlicemi.
Uplatní se na skalce, kde přeroste kámen tmavým polštářem, ve vřesovišti, na okraji záhonu, v malé zahradě a jako solitéra na exponovaném místě. Daří se jí i v nádobě a pro svou hustotu se používá také na bonsaje. Ve skupině s vřesy a nízkými travami tvoří stálý tmavý bod, který drží strukturu záhonu i v zimě, kdy okolní rostliny zatáhnou.
Odrůda pochází ze Spojených států. Našla se jako čarověník, tedy hustá metla krátkých výhonů, v koruně borovice černé rostoucí v Seneca Parku v Rochesteru ve státě New York, na počátku třicátých let 20. století. Výhony z tohoto nálezu se namnožily a brzy se objevily v amerických zahradnictvích. Pomalý a široký růst si odrůda drží dodnes, protože každá nová rostlina pochází z původní metly, ne ze semene.