Borovice černá 'Green Tower' (Pinus nigra 'Green Tower') je sloupovitý kultivar borovice černé, tedy statného dvoujehličného stromu z jihovýchodní Evropy a Malé Asie. Základní druh dorůstá třiceti metrů a do běžné zahrady se nevejde; 'Green Tower' z něj přebírá tmavé olistění, tuhost a odolnost, ale drží je v úzkém svislém sloupu, který zůstává štíhlý po celý život. Jde o jednu z mála skutečně úzkých borovic, jaké lze v našich podmínkách pěstovat.
Habitus je hustý, kompaktní a striktně sloupovitý, s větvemi nasazenými v ostrém úhlu a přitisknutými ke kmeni. Olistění sahá až k zemi, takže sloup působí zapojeně od paty ke špičce. Jehlice vyrůstají po dvou, jsou tuhé, rovné, osm až patnáct centimetrů dlouhé, sytě tmavozelené a nasměrované vzhůru; právě jejich délka odlišuje rostlinu od jemných sloupovitých jalovců a tújí. Kůra na starším kmeni tmavne a rozpraskává do šedočerných destiček. Šišky jsou vejčité, pět až osm centimetrů dlouhé, hnědé, ale u mladých rostlin se objevují jen ojediněle.
Jehličnan zůstává vzhledově stejný po celý rok, sezonní průběh je proto klidný. V květnu raší světlé svíčky, které se během června vytáhnou a postupně ztmavnou; to je jediná nápadnější změna. Jehlice vydrží na větvích několik let, staré opadávají nenápadně na podzim. Zimní silueta patří k hlavním přednostem: tmavý svislý útvar drží tvar i pod sněhem, protože jeho větve jsou podstatně silnější než u sloupovitých cypřišků a jalovců, které se v mokrém sněhu rozevírají.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné, ideálně vzdušné. Půda může být hluboká i mělká, písčitohlinitá, kamenitá, vápnitá i mírně kyselá; podstatná je propustnost. Zamokření a těžké slévavé půdy jsou riziko. Po zakořenění velmi dobře snáší sucho, horko, vítr i městské prostředí a solení; díky tomu se hodí i k chodníkům, k příjezdovým cestám a do přímořských poloh. Mrazuvzdornost je vysoká a odpovídá zóně 5, takže rostlina zvládá běžné české zimy bez ochrany. V mladém věku prospívá závětrnější místo, protože kombinace zimního slunce a mrazivého větru vysušuje jehlice.
Růst je pomalý až středně rychlý a rovnoměrný. Po deseti letech měří rostlina zhruba dva až dva a půl metru při šířce čtyřicet až padesát centimetrů. V dospělosti se uvádí výška kolem tří metrů, ve starším věku a v příznivých podmínkách i více, přičemž šířka se drží zhruba do jednoho metru. Poměr výšky k šířce tedy zůstává mimořádně vysoký a tvar se udrží bez zásahu; řez není nutný a průběžné zkracování by sloup jen zbytečně zahustilo a rozšířilo.
Sloupovité jehličnany se v českých zahradách nejčastěji lámou pod mokrým sněhem a 'Green Tower' je proti tomu odolnější než většina alternativ — silné, ke kmeni přitisklé větve se pod zátěží tolik nerozevírají. Oproti sloupovité borovici lesní si navíc drží tmavší barvu a hustší olistění. Kořeny sahají hluboko, takže po zakořenění je rostlina stabilní i na exponovaných místech a nepotřebuje trvalé kotvení.
V zahradě slouží především jako svislý akcent. Dvojice u vstupu, řada podél zdi nebo plotu, vertikála v nízké výsadbě trvalek a trav, tečka ve štěrkovém záhoně — všude tam funguje sloup lépe než široký keř. Uplatní se ve skalkách, v japonsky laděných zahradách a v nádobách na terase, kde jeho tmavá barva vyváží světlé povrchy. Pro malé předzahrádky a úzké pruhy mezi domem a plotem jde o jednu z mála borovic, která se do prostoru vejde i po letech.
Borovice černá dostala jméno podle tmavé, hluboce rozpraskané kůry a temného olistění, které ji na dálku odlišuje od světlejší borovice lesní. Domovem jí jsou hory od Španělska přes Alpy a Balkán po Turecko a v rakouské formě se od 19. století masivně vysazovala na vápencový kras — na svazích Vídeňského lesa i na výslunných stráních Českého krasu a Pálavy, kde se dodnes udržuje a kde je z pohledu ochrany přírody spíš vetřelcem. Zahradní kultivary z ní vybírají to, co pro malé pozemky chybí základnímu druhu: menší rozměr a pevný tvar. 'Green Tower' patří k novějším sloupovitým selekcím a jeho jméno tento tvar popisuje doslova.