Borovice bělokorá 'Schmidtii' (Pinus heldreichii 'Schmidtii') je zakrslá odrůda borovice bělokoré a jedna z nejpomaleji rostoucích borovic, které se v zahradách pěstují. Vytváří kompaktní, kulovitý až polštářovitý keřík z krátkých, hustě nahloučených výhonů. Vzhledem připomíná spíš pečlivě zastřižený tvar než volně rostoucí dřevinu, přitom svůj obrys tvoří sama.
Roční přírůstek se pohybuje kolem 2,5 cm. Po deseti letech má rostlina v průměru asi 30 cm a v dospělosti obvykle zůstává mezi 50 a 100 cm. Ve vysokém věku se kulatý tvar může protáhnout do nízkého kužele. Jak vypadá odrůda po opravdu dlouhé době, ukazuje matečná rostlina v Průhonickém parku: po zhruba devadesáti letech měří asi 1,5 m na výšku a 2 m na šířku.
Jehlice vyrůstají po dvou, jsou 3 až 5 cm dlouhé, tuhé a ostře zašpičatělé. Směřují dopředu a vzhůru podél výhonu, takže povrch keříku vypadá jako hustý zelený kartáč. Barva je tmavě zelená a do světlé kamenité skalky vnáší sytý, temný bod. Při sázení a pletí je dobré vzít v úvahu, že jehlice píchají.
Nároky má skromné. Potřebuje slunné místo, kde na ni nepadá stín vyšších sousedů, a snáší sucho. Vyhovuje jí vápnitá i mírně kyselá půda, pokud v ní po dešti nezůstává stát voda. Hnojení ani řez nepotřebuje; drobný přírůstek se tvaruje sám a zásah by obrys jen narušil.
Mezi zakrslými borovicemi v nabídce zaujímá krajní místo. Modrozelená 'Beuvronensis' přibírá 6 až 8 cm ročně, 'Moseri' 6 až 12 cm a 'Marie Bregeon' 5 až 9 cm, takže 'Schmidtii' je proti nim o poznání pomalejší a zůstane z nich nejmenší. Proti 'Moseri' se navíc liší celoročně tmavou barvou bez zimního zlacení.
Pomalý růst určuje i použití. Hodí se na malou skalku, do vřesoviště, jako obruba podél cesty, do koryta nebo misky na terase a v provedení na kmínku jako drobný stromek. Snese i úzký prostor mezi kameny, kam se jiné borovice nevejdou.
Odrůda pochází ze semenáče, který byl nalezen roku 1926 v horách u Sarajeva v Bosně. O rok později byla rostlina vysazena do alpina Průhonického parku, kde roste dodnes a slouží jako matečná rostlina. Za takřka sto let dosáhla velikosti dospělého keře, což dobře ukazuje, jak zvolna odrůda přirůstá. Popis odrůdy byl zveřejněn roku 1964.