Bohyška vlnitolistá 'Albomarginata' (Hosta undulata 'Albomarginata') je panašovaná stínomilná trvalka s přízemním trsem listů. Patří ke skupině starých japonských zahradních klonů, které se v přírodě nevyskytují a množí se jen dělením. Ve skupině je celozelená forma, formy s bílým středem listu a 'Albomarginata', která má bílý okraj.
Trs vyrůstá z krátkého, vodorovně rostoucího oddenku a skládá se z dlouze řapíkatých listů. Čepel je vejčitě eliptická, s rovnoběžnou žilnatinou a na okraji nápadně zvlněná. Střed je sytě zelený, po obvodu běží bílý až krémový lem, který na každém listu zasahuje jinak daleko, takže trs působí prokresleně, ne plošně. Čepele patří k nejtenčím v rodu. Dodávají rostlině lehkost, zároveň ale slimáky a plzáky lákají víc než listy silnějších bohyšek.
V horkém létě a na příliš světlém místě panašování slábne. Občas se v trsu objeví celozelený výhon. Roste bujněji než zbytek rostliny a postupně by ji přerostl, proto se včas vyřízne.
V létě se nad listy zvedají vysoké stvoly s trubkovitými až zvonkovitými květy bledě levandulové barvy, které hojně navštěvují včely. Rostlina je prakticky sterilní a semena nenasazuje. Raší poměrně pozdě, plné velikosti dosáhne v květnu a drží ji celé léto; na podzim listy žloutnou, měknou a zatahují. Zimu přečká jako oddenek v půdě a snese mráz do -30 °C.
Nejlépe se jí daří v polostínu až mírném stínu, ideálně s ranním sluncem a přes den s rozptýleným světlem pod korunami stromů. Ostré polední slunce spaluje čepel a bílý lem zasychá, v hlubokém stínu trs řídne. Půda má být čerstvě vlhká, propustná, humózní a mírně kyselá. Vysychavá zem pod mělce kořenícími dřevinami je nejčastějším důvodem slabého růstu.
Rozrůstá se pozvolna a plné šířky dosáhne po několika letech; květní stvoly listovou kupu výrazně přesahují. Trs vydrží na jednom místě dlouhá léta a zůstává hustý, dělí se proto hlavně kvůli množení. Bohyšky jsou dlouhověké a ve střední Evropě se obejdou téměř bez péče. Kromě slimáků a okusu srnčí zvěří jim škodí hlístice a virová onemocnění, hlavně Hosta Virus X; rostliny s nepravidelně prosáklými, tmavě mramorovanými listy do zdravé výsadby nepatří.
Je to klasická rostlina stinných záhonů: pod listnaté stromy a keře, k severní stěně, podél cest a schodů a k okrajům jezírek. Bílý lem rozjasní tmavá místa a dobře se doplňuje s kapradinami, bergéniemi, srdcovkami a modrolistými bohyškami. Daří se jí i v nádobě, kde se snáz chrání před slimáky.
Skupina Undulata nepochází z volné přírody. Jde o staré japonské zahradní klony, které nenasazují semena a šíří se jen dělením, takže dnešní trsy v zahradách jsou geneticky totožné s původními rostlinami. Většinu druhů, z nichž moderní zahradní bohyšky vycházejí, přivezl z Japonska do Evropy v polovině 19. století Philipp Franz von Siebold. Rod sám pochází z lesů, travnatých svahů a skalnatých poloh Japonska, Číny, Koreje a ruského Dálného východu.