Bohyška 'Mojito' (Hosta 'Mojito') je velká zelenolistá bohyška, která svou sezónu uzavírá květem. Kvete v srpnu a září, jako jedna z posledních bohyšek v nabídce, a její bledě levandulové květy příjemně voní. Stvoly vystupují do výšky kolem 90 cm, takže se vůně drží nad trsem a nejlépe ji zachytí ten, kdo jde kolem po cestě nebo sedí na terase poblíž.
List je jednobarevný, středně až tmavě zelený a na líci velmi lesklý. Měří kolem 25 cm na délku a 18 cm na šířku, je vejčitý až okrouhlý, hladký a středně zvlněný; dvanáct až třináct párů žilek mu dává pravidelnou stavbu. Na jaře vyráží pokrytý bílým voskovým ojíněním, které působí jako jinovatka, a teprve během léta se odhalí lesklý povrch. Podstata čepele je velmi silná, list drží tvar i ve větru a za deště.
Hustý polokulovitý trs měří v dospělosti asi 50 cm na výšku a 110 cm do šířky. Roste rychle a s velkou vitalitou, takže se ke své konečné velikosti dostane dřív, než bývá u velkých bohyšek obvyklé. Do té doby lze volný prostor kolem vyplnit drobnějšími trvalkami do stínu. Původem je to pupenová mutace jedné ze starších bohyšek.
Pro koho jsou pestré listy příliš neklidné, najde v 'Mojito' klidnou zelenou plochu. Na rozdíl od 'Stained Glass' a 'Tortilla Chip' nemá v listu žádnou zlatou a proti 'June' nebo 'Gaijin' je mnohem větší a voní výrazněji. Zelený lesk se dobře snese s pestrolistými sousedy, protože jim nekonkuruje barvou, ale dává jim tmavé pozadí.
Daří se jí ve stinném i polostinném záhonu v humózní půdě, která nevysychá. Velký trs s mnoha listy spotřebuje hodně vody, a proto v suchých týdnech potřebuje důkladnou zálivku, zvlášť pod stromy, kde vodu odčerpávají jejich kořeny. Na podzim zatahuje a zimu přečká pod zemí bez krytu.
Jako solitéra zaplní místo, kde by se menší bohyška ztratila. V pozadí záhonu vytvoří zelenou stěnu, před kterou vyniknou nižší rostliny se světlým listem nebo květem, a pod vzrostlými stromy poslouží jako podsadba. Odkvetlé stvoly se po skončení květu stříhají u země, jinak se trs do zimy nechává v klidu.