Bohyška 'Colored Hulk' (Hosta 'Colored Hulk') je středně velká listová trvalka do stínu. Vznikla v Nizozemsku jako sport, tedy samovolná pupenová mutace, starší odrůdy 'Anne', a roku 2011 ji registroval pěstitel Gerard Heemskerk. U pestrolistých bohyšek bývá světlý okraj a tmavý střed; tady je to naopak: světlý je střed čepele, tmavý její okraj.
Trs je pravidelný, mírně převislý a polokulovitý. Přirůstá pozvolna, ale zůstává hustý a čistě ohraničený, nerozpadá se do stran. Listy vyrůstají na pevných zelených řapících a překrývají se tak, že pod trsem nezůstává holá půda.
List je srdčitý, zhruba 16 cm dlouhý a 12 cm široký, s devíti páry žilek. Čepel je nápadně tlustá, po okraji mírně zvlněná a miskovitě prohnutá, po dešti v ní zůstává voda. Světle zelený až žlutozelený střed se během sezony ani s věkem rostliny nemění a obklopuje ho široký, ostře ohraničený tmavě zelený okraj. Kontrast je nejsilnější v první polovině léta.
Kvete v červenci a srpnu. Zelené stvoly vystupují nad olistění do výšky 45 až 60 cm a nesou řídký hrozen nálevkovitých, asi 6 cm dlouhých levandulově fialových květů, které rádi navštěvují čmeláci. Semena odrůda nezakládá.
Raší pozdě, obvykle ve druhé polovině dubna, kdy se ze země zvedají špičaté svinuté listy. Plné velikosti dosahuje olistění koncem května. V říjnu listy žloutnou, po prvních mrazech odumírají a trs přečká zimu jako oddenek. Je plně mrazuvzdorná a na jednom místě vydrží desítky let.
Světlý střed listu potřebuje k vybarvení trochu světla: v hlubokém stínu zezelená, na plném poledním slunci se okraje čepele spalují. Nejlépe jí proto vyhovuje dopolední slunce a odpolední stín. Půda má být hlubší, humózní, propustná a rovnoměrně vlhká, neutrální až slabě kyselá. Suchou kořenovou konkurenci mělce kořenících dřevin snáší špatně.
Tlustá čepel je pro pěstování podstatná, slimáci a plzáci ji okusují méně než tenké listy, takže odrůda patří mezi odolnější bohyšky. Olistění dorůstá zhruba 35 cm výšky a 70 cm šířky; konečné velikosti trs dosahuje po čtyřech až pěti letech a do té doby působí drobněji.
Hodí se do stinných záhonů pod stromy a keři, k severním stěnám, k vodě a do nádob na zastíněné terase. Světlý střed listu prosvětlí tmavá zákoutí a dobře se doplňuje s jemně členěnými kapradinami, čechravami, bergéniemi a ostřicemi. Sází se jednotlivě jako pohledový bod nebo po třech kusech v řadě jako lem cesty.