Bobkovišeň portugalská 'Angustifolia' (Prunus lusitanica 'Angustifolia') na tříčtvrtečním kmínku je tvarovaný stálezelený výpěstek s korunou posazenou výše než u polokmene. Výška kmínku odpovídá kategorii tříčtvrtečního kmene a konkrétní rozměr je uveden v parametrech zboží; koruna sedí na této výšce trvale, protože kmínek už dál neprodlužuje.
Rozdíl proti nižšímu polokmeni je praktický, nikoli jen vzhledový. Delší holý kmen nechává pod korunou volný prostor, takže se pod rostlinu dá podsadit nižší výsadba nebo umístit nádoba; zároveň je koruna v úrovni pohledu a působí jako samostatný objekt. Ve formální výsadbě se vyšší kmínky používají tam, kde má linie stromků vytvořit průhled.
Tvar vznikl několikaletým vedením v školce. Rostlina se pěstuje jako jednokmenná, postranní výhony pod zvolenou výškou se postupně odstraňují a vrcholová část se opakovaně zaštipuje, aby se rozvětvila a zahustila do koule. Čím vyšší kmínek, tím delší doba pěstování; právě ta tvoří hlavní část ceny takového výpěstku.
Olistění je stálezelené. Listy jsou úzce kopinaté, čtyři až sedm centimetrů dlouhé, kožovité, tmavě zelené a lesklé, s jemně zubatým okrajem; řapík a mladé letorosty jsou nachově červené. Úzký list je znakem této odrůdy a koruna z něj působí jemněji než u širokolistých bobkovišní.
V červnu se objevují drobné krémově bílé květy v úzkých vzpřímených hroznech, mírně vonné. U pravidelně stříhaných výpěstků se kvetení dostaví jen omezeně, protože řez odstraní část kvetoucího dřeva.
Udržovací řez je jádro užitné hodnoty. Koruna se stříhá dvakrát za sezonu, obvykle koncem června a v srpnu. Bobkovišeň portugalská snáší řez dobře a obráží i z tlustšího dřeva, takže zanedbaný tvar se dá obnovit; vynechá-li se řez jednu sezonu, koruna se rozjede do nepravidelné hmoty a její srovnání stojí další rok. Zásadní je průběžné odstraňování výhonů rašících na kmínku pod korunou. U vyššího kmínku jich bývá víc než u nízkého, protože holý kmen je delší, a bez jejich vylamování se výpěstek během několika let vrátí ke keřové podobě.
Umístění odpovídá charakteru zboží. Nejčastěji se rostlina používá v páru u vstupu, v řadě podél cesty nebo jednotlivě na terase v nádobě. Nádoba má být hlubší, s objemem odpovídajícím koruně a s drenážní vrstvou; u vyšších kmínků je navíc podstatná stabilita, protože koruna posazená výš působí jako plachta a rostlina se ve větru snadno převrátí. Přesazuje se zhruba každé dva až tři roky do většího objemu.
Zimování je u nádobových tvarovanců rozhodující. Promrznutí kořenového balu v malém objemu substrátu je častější příčina úhynu než mráz na olistění. Nádoba se na zimu obalí, postaví na izolační podložku a odsune od promrzající stěny. Ve volné půdě rostlina snese teploty kolem minus dvaceti stupňů; ohrožuje ji spíš kombinace zmrzlé půdy a zimního slunce, které stálezelené listy vysušuje.
Stanoviště vyhovuje slunné i polostinné, v závětří. Bobkovišeň portugalská snáší vápnitou i sušší půdu lépe než bobkovišeň lékařská, což je jeden z důvodů, proč se pro tvarované výpěstky používá častěji.
Vzrůst je pomalý až středně rychlý, roční přírůstek koruny kolem dvaceti až třiceti centimetrů. Bez řezu koruna během dvou až tří sezon ztratí kulový obrys.
Bobkovišeň portugalská pochází z Pyrenejského poloostrova a z Makaronésie, kde je pozůstatkem vavřínových lesů, které ve třetihorách pokrývaly velkou část jižní Evropy. Ve formálních zahradách se používá po staletí jako náhrada za pravý vavřín, který ve střední Evropě nepřezimuje; tvarované výpěstky na kmínku patří k tradičnímu inventáři barokních a klasicistních zahrad, kde se v nádobách vynášely na letní parter a na zimu se uklízely do oranžerie.