Bobkovišeň lékařská 'Novita' (Prunus laurocerasus 'Novita') se tu prodává jako stromek na kmínku km180: hustá kulovitá koruna stálezeleného listí nasazená na rovném kmínku vysokém 180 cm. Obvod kmínku je 8 až 10 cm a rostlina přichází v kontejneru C18, takže se dá vysadit kdykoli od jara do podzimu.
Kmínek se u bobkovišně nedělá roubováním, vzniká trpělivou výchovou. Z řízkovance se ponechá jediný kolmý výhon, několik let se vede u opory jako vrcholový terminál a postranní větve se z něj postupně odstraňují. Teprve ve výšce 180 cm se špička zaštípne a další dvě až tři sezony se koruna zahušťuje opakovaným zakracováním. Obvod 8 až 10 cm odpovídá zhruba pěti letům pěstování. U dřeviny, která sama od sebe roste jako široký keř, je čistý jediný kmen tou nejpracnější částí celé výchovy.
Listy jsou velké, kožovité a lesklé, 10 až 15 cm dlouhé a 5 až 7 cm široké, sytě zelené v létě i v zimě. V květnu nad nimi vyrůstají vzpřímené hrozny drobných bílých, jemně vonných květů. Po nich dozrávají drobné černé plody. Člověku jsou jedovaté stejně jako ostatní části rostliny, ptákům naopak slouží jako potrava.
Tvar se udržuje dvěma zásahy za rok. Hlavní řez přichází na jaře, když pominou mrazy, a do poloviny léta se koruna už jen dorovná; co se stříhá později, vyžene výhony, které do zimy nestihnou vyzrát. Přirůstá 40 až 100 cm ročně podle úrodnosti půdy, a tak se koruna bez řezu rozpadá rychle: po jednom vynechaném roce ztratí obrys, po dvou z ní trčí dlouhé pruty. Hluboký zásah až do starého dřeva snese bez potíží, i zanedbanou korunu lze proto vrátit do tvaru. Velký list nůžky na živý plot rozstřihnou a jeho okraj pak hnědne, lépe je zkracovat výhony jednotlivě ručními nůžkami. Výmladky na kmínku i u paty se vylamují průběžně.
Mezi kmínkovými dřevinami patří k mála, které obstojí i ve stínu, třeba u severní zdi nebo pod stromy; daří se jí stejně tak na slunci a v polostínu. Půdu potřebuje humózní, živnou, propustnou a přiměřeně vlhkou. Uplatní se jako solitéra, v řadě podél cesty, ve dvojici u vchodu nebo v nádobě na terase, kde má mít aspoň 30 l substrátu. Bez řezu by z ní časem vyrostl keř vysoký 2 až 4 m.
Mrazuvzdornost je do -24 °C, odrůda je otužilejší než 'Rotundifolia'. Větší nebezpečí než samotný mráz představuje zimní slunce s vysušujícím větrem, protože stálezelený list odpařuje vodu i ve chvíli, kdy ji zmrzlá půda nevydá. V nádobě navíc hrozí promrznutí kořenového balu, na kterém rostliny hynou častěji než na mrazu v koruně. Nádobu je dobré obalit a postavit do stínu zdi mimo ranní slunce a chránit i spodní část koruny.
Bobkovišeň lékařská pochází z jihovýchodní Evropy a z Kavkazu, kde roste v podrostu vlhkých lesů. Z tohoto prostředí si přinesla schopnost prospívat ve stínu, díky níž se kmínek dá postavit i k severní zdi nebo pod koruny stromů. Všechny její části obsahují kyanogenní glykosidy a jsou jedovaté, plody nevyjímaje. Odrůda 'Novita' se pěstuje hlavně pro otužilost, v níž předčí dříve nejrozšířenější odrůdu 'Rotundifolia'. Právě odolnost k mrazu jí zajistila stálé místo mezi bobkovišněmi i jako tvarované rostlině.