Bobkovišeň lékařská 'Etna' (Prunus laurocerasus 'Etna') je hustý, kompaktní keř široce vzpřímeného až polokulovitého tvaru, větvený tak hustě, že tvoří neprostupnou stěnu. Dorůstá 200 až 300 cm do výšky a 200 až 400 cm do šířky, v dospělosti tedy bývá širší než vyšší. Kdo potřebuje úzký sloupovitý tvar, najde ho u 'Elly' nebo 'Genolie', které se drží do 100 cm šířky, případně u 'Bonaparte', kterou tentýž šlechtitel uvedl jako její nástupkyni.
List je velký a široký, široce vejčitý. Od široké báze se zužuje k téměř ploché až zaoblené špičce a okraj má často mírně zvlněný. Čepel je tuhá, kožovitá a lesklá, sytě až smaragdově zelená. Mladé listy raší bronzově až bronzově červeně; 'Ani' má rašení tmavší a červenější, 'Bonaparte' s oranžovým tónem.
Silnou stránkou je zdraví listu. Řadí se k nejzdravějším bobkovišním lékařským a k listovým chorobám je vysoce odolná. Řez je snadný a keř snese zásah jakékoli síly, takže se dá vést jako živý plot do výšky 200 cm při šířce stěny 80 cm. Ponechaná bez řezu zabere do šířky dva a půl až pětkrát víc místa, s čímž je třeba počítat při výsadbě podél cesty nebo hranice pozemku.
Mrazuvzdornost je do -18 °C. Po dlouhém mrazivém období na nechráněném místě mohou listy zaschnout, zhnědnout a opadat; keř však během léta znovu obrazí. Vyplatí se proto vybrat stanoviště kryté před zimním sluncem a studeným větrem, kde list trpí méně.
Kvete skoupě a až ve vyšším věku. Krémově bílé, slabě vonné květy stojí ve vzpřímených hroznech v dubnu a květnu. Pro květ se tato odrůda nepěstuje, její hodnotou je hustá zelená hmota. Po odkvětu zrají tmavě fialové až černé lesklé plody; nejsou jedlé a semena v nich jsou stejně jako listy jedovatá.
Vedle živého plotu se hodí jako solitéra a do velké nádoby. Ve větší zahradě, kde má bobkovišeň vytvořit mohutnou a hustou zelenou plochu, je to vhodná volba.
Odrůdu našel kolem roku 1990 Adrian Straver jako semenáč ve školce svého otce.