Bobkovišeň lékařská 'Elly' (Prunus laurocerasus 'Elly') je stálezelený kultivar druhu, který je v přírodě rozšířený od Balkánu přes Turecko a Kavkaz až po severní Írán, kde roste jako statný keř nebo menší strom. 'Elly' se od planého druhu i od většiny běžných zahradních forem odlišuje úzkým, vzpřímeným, sloupovitým vzrůstem, díky kterému patří mezi cílené výběry pro úzké živé ploty.
Habitus je vzpřímený a štíhlý, výhony rostou téměř kolmo vzhůru a jen málo se rozkládají do stran, čímž se výrazně liší od široce rostoucích odrůd, jako je 'Rotundifolia' nebo 'Novita'. Větvení je husté už od báze, takže i mladá, teprve zapojující se výsadba rychle vytváří souvislou clonu bez proluk u země, což je pro úzký živý plot na hranici pozemku zásadní vlastnost. Listy jsou kožovité, oválné až podlouhlé, na líci sytě zelené a nápadně lesklé, na rubu matnější a světlejší. Zůstávají na rostlině po celý rok, bez podzimního opadu, a tvoří hustou, souvislou zelenou stěnu už při relativně malé šířce keře.
Na jaře, v dubnu a květnu, rostlina kvete drobnými krémově bílými kvítky uspořádanými do vzpřímených hroznovitých květenství. Po odkvětu z nich u nesestříhaných rostlin dozrávají malé, zprvu červené a později černé peckovice, které jsou pro ptáky atraktivní potravou; jádra i listy přitom obsahují kyanogenní látky a nejsou určené k lidské konzumaci. U pravidelně stříhaného živého plotu se ale květenství i plody z velké části odstřihávají spolu s letním přírůstkem, takže na stěně bývají spíše výjimkou.
Sezónní průběh je u stálezelené dřeviny klidný: jarní kvetení, letní tvorba nového olistění a přírůstku, podzimní zpevňování dřeva a přezimování se zachovanou zelenou barvou listů po celou zimu. Barva listů se přes zimu prakticky nemění, jen po silnějších mrazech může nabrat mírně nahnědlý nádech, který na jaře s novým přírůstkem zase zmizí.
Stanoviště snáší slunné i polostinné, na plném slunci je olistění nejhustší. V hlubším stínu, například pod korunami vzrostlých stromů, dřevina sice přežívá, ale spodní partie stěny prořídnou a úzký sloupovitý tvar ztrácí na hustotě. Půda vyhovuje běžná zahradní, hlubší a propustná, s tolerancí k širšímu rozpětí půdní reakce; dlouhodobě podmáčené nebo těžké jílovité půdy dřevině nesvědčí a projeví se řidším olistěním u báze.
Vzrůstem jde o výrazně sloupovitou formu: konečná výška se pohybuje kolem čtyř metrů, zatímco šířka zůstává jen kolem osmdesáti centimetrů, tedy výrazně užší, než je u kultivarů bobkovišně obvyklé. Mrazuvzdornost odpovídá přibližně mínus patnácti až mínus dvaceti stupňům Celsia, což pro pěstování ve většině Česka postačuje, v mrazových kotlinách a na exponovaných místech se ale vyplatí mladé rostliny první zimy chránit.
V zahradě se 'Elly' uplatní právě tam, kde na klasický širší živý plot z bobkovišně chybí prostor: podél úzkých cest, u hranice pozemku s malým odstupem, jako clona podél zdi nebo plotu, případně jako vzpřímená solitéra do menší zahrady. Díky pomalejšímu rozrůstání do šířky vyžaduje méně časté zastřihávání do tvaru než široce rostoucí kultivary a stěnu si po většinu sezony drží upravenou i s minimální údržbou. Uplatní se i jako vertikální akcent mezi nižšími záhony, kde jeho úzký profil nezastíní okolní výsadbu tak, jako by to udělal širší kultivar stejné výšky. Dobře snáší i pěstování ve větší nádobě na terase, pokud má dostatečný objem substrátu a pravidelnou zálivku.
Bobkovišeň lékařská pochází z oblastí kolem Černého moře — z Albánie a Bulharska přes Turecko a Kavkaz až po severní Írán, kde v přírodě dorůstá i patnáctimetrového stromu. Do evropských zahrad se dostala už v šestnáctém století a od té doby patří mezi nejrozšířenější stálezelené živé ploty mírného pásma, mimo jiné díky snadnému množení a rychlému růstu. České druhové jméno „lékařská" odkazuje na dřívější léčebné využití listů a plodů, dnes se ale ví, že obsahují jedovaté kyanogenní látky a k léčebným účelům se nepoužívají. Úzké, sloupovité kultivary jako 'Elly' patří k novější generaci výběrů, které školky v posledních desetiletích cíleně šlechtí pro malé zahrady a úzké pozemky, kde se širší formy nevejdou; přesný původ a rok vzniku této konkrétní odrůdy dostupné prameny neuvádějí.