Blatouch bahenní (Caltha palustris var. polypetala) je vytrvalá bahenní rostlina z čeledi pryskyřníkovitých a velkokvětá varieta běžného blatouchu. Pochází z horských oblastí Turecka a přilehlé Přední Asie, tedy z jiného areálu než domácí forma rozšířená po celé severní polokouli. V zahradním sortimentu se vede i pod jménem Caltha polypetala a mezi vodními trvalkami patří k nejranějším kvetoucím druhům vůbec.
Nadzemní část tvoří rozkladitý trs dužnatých, lesklých lodyh. Listy jsou dlouze řapíkaté, okrouhle ledvinovité, celistvé, tmavě zelené a nápadně lesklé, jako by byly navoskované; směrem k vrcholu lodyhy se postupně zmenšují a řapík se zkracuje. Nové listy vyrážejí velmi časně, už na konci zimy, a v té době mají často purpurový nádech. Olistění zůstává svěží do léta a působí ve výsadbě jako pevný, hladký objem proti jemným travinám.
Květy se otevírají brzy z jara a kvetení pokračuje až do počátku léta. Jednotlivý květ má tvar mělké misky o průměru až pěti centimetrů, tedy zhruba dvojnásobek proti běžnému blatouchu, a je tvořen zlatožlutými, silně lesklými okvětními lístky. Ve středu se tísní až čtyřicet tyčinek. Květy jsou nesené v chudých vrcholících vysoko nad listy, takže při plném kvetení vzniká souvislá zlatá plocha. Po odkvětu dozrávají zelené měchýřky uspořádané do hvězdice.
Sezónní průběh je čitelný a rychlý. Rašení začíná už v únoru nebo březnu, kvetení připadá na duben a květen a v chladnějších polohách zasahuje do června. Po dozrání semen listy postupně žloutnou a v horkém a suchém létě může rostlina zatáhnout dřív, než skončí sezona; na trvale mokrém stanovišti olistění naopak vydrží. Na jaře trs obráží spolehlivě a rychle nabývá na objemu.
Stanovištěm je plné slunce až lehký polostín. Půda musí být trvale vlhká až mokrá, hluboká, hlinitá a bohatá na živiny — jde o jednu z mála bahenních trvalek, které skutečně ocení výživný substrát. Rostlina se vysazuje na okraj vody, do bahenní zóny nebo do mělké vody zhruba do patnácti centimetrů nad kořenovým balem. Vyschnutí je největší riziko: v suché půdě rostlina předčasně zatahuje a v suchých letech může uhynout. Mrazuvzdornost je plná a odpovídá zóně 4.
Vzrůstem jde o středně vysokou trvalku. Trs dosahuje 30 až 60 centimetrů výšky a v šířce se pohybuje od 30 do 60 centimetrů, s postupem let ovšem více. Rozrůstání probíhá zvláštním způsobem: dlouhé lodyhy se pokládají na vlhký podklad a v uzlinách zakořeňují, takže se porost každou sezonu plošně rozšiřuje. Nejde o agresivní expanzi oddenky, přesto je vhodné počítat s prostorem a plochu jednou za několik let vymezit. Doporučený spon je 50 až 60 centimetrů.
V zahradě se uplatní na březích jezírek a potoků, v bažinných zónách koupacích biotopů, v dešťových záhonech a všude, kde je stálá vláha. Zlaté květy patří k prvním barvám sezony a dobře se snášejí s kosatcem sibiřským, upolínem, prvosenkou japonskou, řeřišnicí a ostřicemi; kombinace s řebčíkem kostkovaným je klasická. Velké lesklé listy fungují po odkvětu jako klidná plocha mezi jemnějšími sousedy. Nádobová kultura je možná v koši bez odtoku, jen musí být stále mokrá.
Varieta polypetala pochází z horských poloh Turecka a na Britských ostrovech ani ve střední Evropě není původní; do zahrad se dostala jako okrasná forma s nápadně většími květy. Botanická platnost taxonu je dodnes sporná a vede se jednou jako varieta, jindy jako poddruh Caltha palustris subsp. polypetala, jindy jako samostatný druh Caltha polypetala Hochst. ex Lorent. Jméno polypetala znamená mnoholistá a odkazuje na vyšší počet okvětních lístků; rodové jméno Caltha je latinský název pro žlutě kvetoucí rostlinu. České pojmenování blatouch souvisí se slovem bláto a přesně vystihuje stanoviště.