Bez černý 'Korsor' (Sambucus nigra 'Korsor') je plodová odrůda černého bezu vybraná pro velikost a kvalitu bobulí i pravidelnou, vysokou úrodu. Zatímco planý bez je samozřejmou součástí krajiny, kulturní odrůdy jako 'Korsor' přinášejí totéž ovoce v podobě vhodné pro zahradu: větší plody, bohatší a vyrovnanější sklizeň a kompaktnější růst.
Keř je opadavý, dorůstá výšky dvou až tří metrů a šířky kolem dvou metrů. V květnu až červnu se pokrývá velkými plochými květenstvími smetanově bílých, medově vonících květů, která lákají hmyz a sama o sobě jsou první sklizní sezony: květy se tradičně zpracovávají na sirup, limonádu či osmažené kosmatice. Plody dozrávají koncem srpna a v září. Jsou to poměrně velké, tmavomodré až černé, šťavnaté bobule v převislých chocholících, chuťově sladší než u planých keřů, s vysokým obsahem antokyanů, vitamínů a dalších cenných látek, kvůli nimž se bezinky odedávna řadí mezi léčivé ovoce.
Podstatná zásada: bobule se nejedí syrové. Obsahují látky, které za syrova mohou dráždit trávení, tepelnou úpravou se však spolehlivě rozkládají. Sklizeň proto míří do kuchyně, kde je využití mimořádně široké: šťávy, sirupy, želé, povidla, likéry, víno i tradiční bezinková polévka. Plně vyzrálé plody se sklízejí odstřižením celých chocholíků.
Nároky na pěstování jsou minimální, bez patří k nejskromnějším ovocným dřevinám. Roste na slunci i v polostínu, přičemž na slunci je úroda bohatší a sladší. Půdu snese téměř jakoukoli, nejlépe mu vyhovují hlubší, živné a přiměřeně vlhké půdy; dobře zvládá i městské prostředí. Mrazuvzdornost je vysoká, plně dostačující pro jakoukoli polohu. Bez je částečně samosprašný a jednotlivý keř plodí spolehlivě; druhá odrůda v okolí násadu dále zvýší.
Řez se omezuje na průběžné prosvětlování: staré a odplozené větve se odstraňují u země, keř plodí nejlépe na mladším dřevě a zmlazení snáší bez potíží. Pro zahradu je 'Korsor' praktickou volbou: jeden nenáročný keř dodá jak květy na sirup, tak podzimní úrodu ovoce, které patří k nejzdravějším, jaké lze doma zpracovat.
Po výsadbě keř rychle roste a plodit začíná už druhým či třetím rokem. Péče se omezuje na jarní dávku kompostu a zálivku v dlouhých suchých obdobích; jinak si keř vystačí sám. Sklizené chocholíky se zpracovávají co nejdříve, bobule se z nich nejsnáze stahují vidličkou nebo se celé krátce zamrazí, po zmrznutí opadají samy. Šťáva i sirup se konzervují krátkým povařením, které zároveň odstraní látky dráždivé za syrova.
Odrůda nese jméno dánského přístavního města Korsør na západním pobřeží ostrova Sjælland a pochází z dánského výběru plodových bezů, který probíhal ve dvacátém století s cílem získat odrůdy pro produkční pěstování a zpracovatelský průmysl. Skandinávie a přilehlé oblasti mají v pěstování bezu dlouhou tradici; bezinková šťáva a polévka patří k tamní klasice. Černý bez sám je odedávna opředen úctou, v lidové tradici platil za strom ochraňující dům a jeho květy i plody patřily k základům domácí lékárny. Kulturní odrůdy jako 'Korsor' tuto tradici přenášejí do současných zahrad.