Bez černý 'Golden Tower' (Sambucus nigra 'Golden Tower') je opadavý keř, který spojuje dvě vlastnosti: úzce sloupovitý růst a zlatožluté, hluboce dělené listy. Mezi bezy jde o neobvyklou kombinaci, žlutolisté odrůdy bývají široce rozkladité a v záhonu zaberou hodně místa.
Keř tvoří svazek vzpřímených, poměrně tuhých prutů, které vyrůstají od báze téměř svisle. Boční větve jsou krátké, obrys proto zůstává úzký. Dorůstá zhruba 250 až 300 cm výšky, do šířky jen 50 až 100 cm, výška tak převyšuje šířku asi třikrát. Mladá rostlina může v prvních letech působit rozkleslým dojmem; sloupovitý tvar se ustálí s věkem a s jarní probírkou, která podpoří nové pruty od země. Roste rychle.
Lichozpeřené listy z pěti až sedmi lístků jsou hluboce zastřihované až téměř dělené. Raší s bronzově zeleným nádechem a pak se vybarví do žluté až zlatožluté. Na slunci je barva nejjasnější, v hlubším stínu se vrací do zelenožluté. Na výsušném místě v plném slunci mohou okraje lístků v létě spálit, a proto se osvědčí slunce s dostatečně vlhkou půdou, v nejteplejších polohách lehký polostín.
V květnu až červnu nese ploché chocholíky drobných krémově bílých kvítků s nasládlou bezovou vůní. Od srpna dozrávají lesklé černofialové bobule v převislých hroznech. Po tepelné úpravě se zpracují na sirupy, šťávy a marmelády, syrové se nejedí; ptáci je vyhledávají. Podzimní barva je nevýrazná, listy opadávají žlutozelené a v zimě zůstává čitelná úzká kostra prutů.
Na půdu není vybíravý, roste v písčité i jílovité, kyselé i vápnité. Lépe se mu daří v živnější a čerstvě vlhké zemi, v suché a chudé zůstane menší a olistění zeslábne. Trvalé zamokření nesnáší. Městské prostředí i výsadbu podél silnic zvládá dobře. Mrazuvzdornost je do -23 °C, zimní ochranu nepotřebuje.
Řez snáší velmi dobře. Obvykle stačí na jaře vyřezat nejstarší a poškozené pruty. Jednou za tři až čtyři roky lze keř seříznout hluboko, obnoví se tím hustota a velikost listů, v tom roce ale nekvete.
Nejvíc ho ocení malé zahrady. Slouží jako svislý akcent v záhonu, kde chybí místo pro širokou dřevinu, do úzkých pruhů podél zdí a plotů, jako opakovaný prvek v liniové výsadbě i jako solitéra ve velké nádobě. V jedlé a přírodní zahradě spojí okrasnou hodnotu s využitelnými plody.
Odrůdu vyšlechtil nizozemský pěstitel Jan de Boer a do sortimentu ji uvedla firma Vitis-Idaea. Na nizozemské výstavě Plantarium získala v roce 2015 bronzovou medaili. Sloupovité žlutolisté bezy jsou záležitostí posledních desetiletí a vznikly jako odpověď na zmenšující se plochu zahrad, do kterých se rozložitý keř už nevejde. Bez černý sám přitom patří v Evropě k dřevinám s dlouhou tradicí v lidovém léčitelství i v kuchyni.