Bez černý 'Golden Tower' (Sambucus nigra 'Golden Tower') je opadavý keř vyšlechtěný pro dvě vlastnosti současně: pro úzce sloupovitý růst a pro zlatožluté, hluboce dělené listy. V sortimentu bezů jde o neobvyklé spojení, protože žlutolisté odrůdy bývají široce rozkladité a zabírají v záhonu značný prostor.
Habitus tvoří svazek vzpřímených, poměrně tuhých prutů, které vyrůstají od báze a rostou téměř svisle vzhůru. Boční větvení je krátké, takže obrys zůstává úzký a sloupovitý. Mladé rostliny mohou v prvních letech působit rozkleslým dojmem, sloupovitý charakter se ustaluje s věkem a s každoročním jarním řezem, který podporuje tvorbu nových prutů od země.
Listy jsou vstřícné, lichozpeřené, složené z pěti až sedmi lístků, a jednotlivé lístky jsou hluboce zastřihované až téměř dělené. Při rašení mají bronzově zelený nádech, poté se vybarvují do žluté až zlatožluté. Sytost barvy závisí na osvětlení: na slunci je olistění nejjasnější, v hlubším stínu se vrací do zelenožluté. Na exponovaných místech s vysychavou půdou se okraje lístků mohou v létě spálit, proto se osvědčuje slunné místo s dostatečně vlhkou půdou nebo lehký polostín v nejteplejších polohách.
Květenství jsou ploché chocholičnaté laty tvořené drobnými krémově bílými kvítky. Kvete v květnu až červnu, vůně je nasládlá a typická pro bezy. Po odkvětu dozrávají lesklé černofialové bobule uspořádané v převislých hroznech, které jsou po tepelné úpravě zpracovatelné na sirupy, šťávy a marmelády a zároveň jsou vyhledávanou potravou ptáků. Syrové plody se nekonzumují.
Sezónní průběh je vyrovnaný. Rašení přichází brzy zjara, hlavní ozdobou je celoletní barva olistění, na kterou v květnu naváže kvetení a od srpna zrání plodů. Podzimní zbarvení je nevýrazné, listy opadávají žlutozelené a v zimě zůstává čitelná úzká vzpřímená kostra prutů.
Stanoviště vyhovuje slunné až mírně polostinné. Na slunci je barva listu nejsytější a rostlina kvete bohatěji, polostín svědčí spíše sytosti zeleného podílu a chrání listy před spálením.
Půda může být téměř jakákoli, od písčité po jílovitou, kyselá i vápnitá. Bezy vyžadují spíše živnější a čerstvě vlhkou půdu; suché a chudé stanoviště se projeví menším vzrůstem a horším olistěním. Trvale zamokřené místo rostlina nesnáší. Dobře toleruje městské prostředí i výsadby podél komunikací.
Mrazuvzdornost je vysoká, uvádí se zóna 5 až 6, tedy zhruba minus třiadvacet až minus devětadvacet stupňů. V českých podmínkách jde o plně otužilou dřevinu bez potřeby zimní ochrany.
Vzrůst je rychlý. Konečná výška se pohybuje kolem dvou a půl až tří metrů, výjimečně čtyř metrů, zatímco šířka zůstává jen kolem padesáti až sta centimetrů. Poměr výšky k šířce je tedy zhruba tři ku jedné a právě to je hlavní přednost odrůdy v malých zahradách. Řez se snáší velmi dobře: běžně stačí jarní probírka, kdy se odstraní nejstarší a poškozené pruty; jednou za tři až čtyři roky lze rostlinu seříznout hluboko, čímž se obnoví hustota olistění a velikost listů, byť za cenu ztráty kvetení v daném roce.
V zahradě se odrůda používá jako svislý akcent v záhonech, kde chybí místo pro širokou dřevinu, do úzkých pruhů podél zdí a plotů, jako opakovaný rytmický prvek v liniových výsadbách i jako solitéra do velké nádoby. Uplatní se také v jedlých a přírodních zahradách, kde spojuje okrasnou hodnotu s využitelnými plody.
Odrůdu vyšlechtil nizozemský pěstitel Jan de Boer a do sortimentu ji uvedla firma Vitis-Idaea; registrované jméno odrůdy 'Jdeboer001' je odvozeno přímo z pěstitelova příjmení, zatímco Golden Tower je obchodní označení popisující zlaté olistění a věžovitý obrys. Novinka byla oceněna bronzovou medailí na nizozemské výstavě Plantarium v roce 2015 a je chráněna šlechtitelskými právy a americkým rostlinným patentem. Bez černý sám je v Evropě dřevinou s dlouhou tradicí lidového léčitelství a kuchyňského využití; sloupovité žlutolisté odrůdy jsou naproti tomu záležitostí posledních desetiletí a vznikly jako odpověď na zmenšující se plochu zahrad.