Bez černý 'Black Tower' (Sambucus nigra 'Black Tower') je úzce vzpřímený, tmavolistý kultivar domácího bezu černého, registrovaný pod kultivarovým jménem 'Eiffel 1'. Zatímco základní druh vytváří rozložitý keř nebo malý strom dorůstající šesti metrů, tento výběr roste do sloupu: měří zhruba metr osmdesát až dva a půl metru na výšku a jen devadesát centimetrů až metr dvacet na šířku. Ve výsadbě proto funguje jako svislý akcent tam, kde by se rozložitý bez nevešel, a nahrazuje sloupovité jehličnany v místech, kde by celoroční stín vadil.
Listy jsou vstřícné, zpeřené, složené z pěti až sedmi lístků, a jejich barva je hlavním důvodem, proč se odrůda pěstuje: rašení je tmavě purpurové a olistění drží po celou sezonu vínově až černofialový tón. Na plném slunci je zabarvení nejsytější, v polostínu listy víc zezelenají. Květy se otevírají v plochých vrcholičnatých květenstvích na koncích výhonů a nejsou krémově bílé jako u planého bezu, ale výrazně růžové, takže kontrast s tmavým listem je nápadný. Po odkvětu nasazuje keř drobné kulaté plody v převislých chomáčích, které dozrávají do černočervené až černé barvy a proti tmavému listu nejsou zdaleka tak nápadné jako u zelenolistých bezů.
Sezona začíná brzy — bez raší mezi prvními dřevinami a tmavé olistění je vidět už na jaře. Kvetení připadá na přelom jara a léta, dozrávání plodů na konec léta a podzim. Plody jsou vyhledávané ptáky, kteří je na keři obvykle dlouho nenechají. Na podzim listy opadávají bez výrazného přebarvení a přes zimu zůstává úzká silueta vzpřímených prutů, která drží tvar i pod sněhem. Právě zimní obrys je u sloupovitých keřů podstatný: zatímco rozložitý bez se v zimě rozpadne do změti prutů, tady zůstane čitelný svislý tvar.
Stanoviště vyžaduje plné slunce až polostín; pro sytou barvu listu je slunce podstatné. Půda má být živná, humózní, rovnoměrně vlhká a zároveň propustná — bez černý roste v přírodě na dusíkatých, spíše mírně kyselých půdách kolem pH 6 až 6,5. Po zakořenění snáší i sušší období, dlouhé sucho ale poznamená barvu listu i násadu plodů. Mrazuvzdornost sahá do zóny 4, takže v českých podmínkách přezimuje bez potíží a bez krytí.
Roste středně rychle a sloupovitý tvar si drží sám, bez vyvazování a bez tvarovacího řezu. To je u této odrůdy podstatné: běžné tmavolisté bezy se často řežou tvrdě, aby zůstaly kompaktní a nasadily větší listy, tady je takový zásah zbytečný. Řez se omezuje na odstranění suchých a poškozených prutů v předjaří a na občasné vyřezání nejstaršího dřeva. Silný řez rostlina snese, sníží však násadu květů a plodů, protože keř kvete na obrostu staršího dřeva.
V zahradě se používá jako svislý prvek do smíšených výsadeb, do volně rostoucích živých plotů, jako clona podél hranice pozemku i v páru u vstupu. Tmavé olistění funguje jako pozadí pro světle kvetoucí trvalky a růže a jako protiváha stříbrolistých druhů. Odrůda je odolná vůči okusu srnčí zvěří a králíky, takže se hodí i do zahrad na okraji krajiny, kde se sloupovité jehličnany často nedají udržet. Kvetoucí a plodící keř má zároveň hodnotu pro hmyz a ptáky, což u okrasných výsadeb nebývá samozřejmé. Květenství se dají řezat a plody se po tepelné úpravě zpracovávají stejně jako u planého bezu — na sirupy, víno a marmelády; syrové plody bezu černého jsou mírně jedovaté a vařením se tato vlastnost odstraňuje.
Bez černý provází evropskou krajinu i kuchyni po staletí: roste v mezích, na okrajích lesů a u stavení, jeho květenství se používají na sirupy a nápoje a plody se po uvaření zpracovávají na marmelády a víno. Šlechtitelský zájem se k němu obrátil až v posledních desetiletích, kdy se objevily tmavolisté a dělenolisté odrůdy určené pro okrasné použití. 'Black Tower' k nim patří: registrován je pod kultivarovým jménem 'Eiffel 1' a chráněn americkým rostlinným patentem číslo 23 633. Kultivarové i obchodní jméno míří na totéž — na věž, tedy na úzký sloupovitý tvar, kterým se odrůda liší od rozložitých bezů, jaké zná česká krajina.