bergénie srdčitá
bergénie srdčitábergénie srdčitábergénie srdčitábergénie srdčitá

Vlastnosti rostliny:

bergénie srdčitá

Bergenia cordifolia
Popis:
Velké kožovité listy ve tvaru srdce zůstávají zelené celou zimu a v mrazech se přebarvují do bronzové a vínové. Sotva sejde sníh, vyrazí mezi nimi silné červené stvoly s hrozny růžových zvonků — patří k prvním trvalkám, které v předjarní zahradě kvetou. Zobrazit více
Vyberte některou z dostupných variant:
sazenice v květináči velikosti 9x9 cm
SKLADEM 1 ks
  79,00 Kč/ks
RO009684
Možnosti odeslání: kurýrem, osobní odběr, dovezeme my

Dlouhý popis:

Bergénie srdčitá (Bergenia cordifolia) je stálezelená vytrvalá trvalka z čeledi lomikamenovitých, pocházející z jižní Sibiře a střední Asie, z Altaje a přilehlých pohoří, kde roste na kamenitých svazích, v puklinách skal a podél horských potoků. Botanická literatura dnes tento druh slučuje s bergénií tlustolistou (Bergenia crassifolia), zahradnictví ale jméno cordifolia dál používá pro rostliny se zaokrouhlenými, na bázi srdčitými listy. Původ v drsném kontinentálním klimatu vysvětluje hlavní přednost rostliny: snáší tuhé mrazy, letní sucho i chudou kamenitou půdu.

Trs vyrůstá z krátkých plazivých oddenků, které leží těsně pod povrchem a pomalu se rozrůstají do stran. Listy jsou velké, dvacet až třicet centimetrů dlouhé, celokrajné až vroubkované, kožovité, lesklé, tmavě zelené a nápadně tuhé; anglické jméno „sloní uši" popisuje jejich rozměr i tvar. Přezimují zelené a od podzimních mrazů se postupně přebarvují do bronzové, měděné a vínově červené, přičemž nejsilnější zbarvení mají listy na osluněných místech. S jarem se barva vrací do zelené a nejstarší listy odumírají.

Květenství je hustý chocholík drobných, zvonkovitě rozevřených květů v sytě růžové až karmínové barvě, nesený na tlustém, dužnatém, červeně naběhlém stvolu vysokém dvacet až čtyřicet centimetrů. Kvete brzy — podle průběhu zimy od března do května — a řadí se tak k první vlně trvalek spolu s čemericemi a plicníky. Pro včely a čmeláky vylétající za prvních teplých dnů je to jeden z mála zdrojů nektaru. Po odkvětu se tvoří nenápadné tobolky; okrasnou hodnotu nemají a stvoly se zpravidla vystřihují.

Sezonní průběh je tedy čtyřfázový a právě v něm je hlavní síla rostliny: předjarní květ, letní hustá zelená plocha, podzimní až zimní červené a bronzové zbarvení a stálá struktura pod sněhem. Málokterá trvalka drží zahradu vizuálně pohromadě dvanáct měsíců v roce.

Stanoviště snáší v širokém rozmezí od plného slunce po hluboký stín. Na plném slunci je zbarvení listů v zimě nejvýraznější, rostlina tam ale hůř snáší dlouhé letní přísušky a listy se mohou spálit; v polostínu a stínu pod stromy je růst bujnější a list větší, zimní zbarvení naopak slabší. Půda vyhovuje humózní, propustná a rovnoměrně vlhká, rostlina si ale poradí i s chudou, kamenitou nebo jílovitou. Trvale zamokřená místa nesnáší. Mrazuvzdornost je vysoká, odpovídá zóně 3, takže na celém území České republiky přezimuje bez ochrany; zimní zbarvené listy jsou přitom součástí okrasného projevu, nikoli poškozením.

Vzrůst je pomalý a spolehlivý. Trs dosahuje výšky třiceti až pětačtyřiceti centimetrů a podobné šířky, konečnou velikost má zhruba po čtyřech letech a dál se rozrůstá jen zvolna do stran. Neexpanduje, nevysemeňuje se agresivně a sousední trvalky nepotlačuje. Po čtyřech až pěti letech trs uprostřed prořídne a starší oddenky se vyplatí rozdělit.

Použití je široké. Bergénie se osvědčuje jako trvalý podrost pod listnatými stromy a keři, na okraje záhonů a cest, do skalek, na svahy, ke zdem a schodům i do nádob. Velký lesklý list je protiváhou jemným texturám — dobře se doplňuje s kapradinami, bohyškami, dlužichami, čemeřicemi a ostřicemi. Ve větších skupinách funguje jako krycí porost tam, kde tráva pod stromy neroste. Cenná je zvlášť snášenlivost suchého stínu pod mělce kořenícími dřevinami, kde většina trvalek strádá kořenovou konkurencí; bergénie tam roste pomaleji, drží se ale celá desetiletí a hustý list postupně potlačí plevel. Vůči okusu srnčí zvěří a králíky je odolná.

Rodové jméno Bergenia zavedl v roce 1794 Conrad Moench na počest německého lékaře a botanika Karla Augusta von Bergen. Anglická jména rostliny jsou názornější: elephant's ears podle rozměru a tvaru listu a pigsqueak podle zvuku, který vzniká při tření dvou listů o sebe. V ruské a mongolské tradici se druh zná jako badan a ze starých, přes zimu na trsu zčernalých listů se vaří takzvaný badanový neboli mongolský čaj; z rostliny také pochází látka bergenin, popsaná v ajurvédské medicíně. Do evropských zahrad se bergénie dostala v devatenáctém století a rychle zdomácněla — v Česku ji lze potkat u venkovských stavení, kde přežívá desítky let bez jakékoli péče.

Základní charakteristika rostliny

Doba květubřezen až květen, jedna z prvních kvetoucích trvalek
Květhustý chocholík růžových až karmínových zvonků na červeném dužnatém stvolu
Výška30–45 cm v květu, listová kupa 25–30 cm; šířka trsu 30–45 cm
Listystálezelené, kožovité, 20–30 cm dlouhé, v zimě bronzové až vínové
Stanovištěslunce až hluboký stín, humózní propustná půda, snáší i chudou kamenitou
Mrazuvzdornostzóna 3, přezimuje bez ochrany na celém území ČR
Dělení trsůpo 4–5 letech, na jaře po odkvětu nebo v září
Zimní úpravalisty se nechávají na rostlině, odstraňují se až v předjaří
Expanzivnostpomalu se rozrůstá krátkými oddenky, nepotlačuje sousedy
Použitípodrost pod dřevinami, okraje záhonů, skalky, svahy, nádoby

Kalendář pěstování

FázeKdyPoznámky
Výsadbaduben až červen a záříoddenek mělce pod povrch, 4–6 rostlin na m²
Odkvétáníkvětenvystřihněte odkvetlé stvoly u báze, listová kupa pak lépe zapojí
Hnojenídubenvyzrálý kompost nebo mírná dávka univerzálního hnojiva, více není třeba
Dělenízáří nebo dubenpo 4–5 letech vyryjte trs a oddenky rozřežte na díly se dvěma pupeny
Jarní úklidbřezenodstraňte odumřelé a poškozené listy, zdravé zbarvené listy ponechte