Bělotrn modrý (Echinops ritro) je statná, dlouhověká trvalka z kamenitých svahů od Evropy po Mongolsko. Vytváří vzpřímený trs, ze kterého v létě vyrůstají pevné šedobělavé stonky zakončené kulovitými květními hlávkami.
Dorůstá výšky 60 až 100 cm a šířky 60 až 80 cm. List je šedozelený, hluboce laločnatý až dvakrát peřenodílný, na okrajích ostnitý a na rubu plstnatý, takže připomíná bodlák. Po odkvětu ztrácí na kráse, a proto se vyplatí mít před bělotrnem nižší trvalku, která spodní část trsu zakryje.
Kvete od července do září. Hlávky mají průměr 2 až 4 cm a ocelově až fialově modrou barvu, která vynikne hlavně ve slunci. Nektaru je v nich hodně, takže kolem kvetoucího trsu bývá rušno: navštěvují ho včely, čmeláci i motýli. Pro vázu se stonky řežou ve chvíli, kdy jsou hlávky vybarvené, ale ještě se úplně nerozvily. Usušené v teplé a suché místnosti si modrou barvu podrží. Na rostlině se suché hlávky koncem podzimu po dozrání semen rozpadají, takže zimní ozdobou zahrady nebývá.
Nejlépe roste na plném slunci, polostín snese. Chce propustnou, spíš chudší až průměrnou půdu, suchou nebo mírně vlhkou. V příliš bohaté zemi a ve stínu se stonky vytahují a poléhají, v mokré půdě, zvlášť přes zimu, hnijí kořeny. Po zakořenění dobře snáší sucho a zálivku skoro nepotřebuje. Při nedostatku proudění vzduchu se může objevit padlí, občas mšice. Srnci a zajíci ho nechávají být. Mrazuvzdorný je spolehlivě. Na vhodném místě vydrží mnoho let téměř bez péče, hnojení ani pravidelnou zálivku nepotřebuje.
Tvoří hluboký kůlový kořen, proto dělení ani přesazování nesnáší. Místo se mu vybírá napoprvé a natrvalo, na metr čtvereční stačí asi šest rostlin. Když se odkvetlé stonky seříznou zhruba na dlaň nad zem, v teplém létě s dostatkem vláhy často nakvete podruhé a zároveň se omezí vysemenění, při kterém vznikají semenáče s různě modrými hlávkami.
Patří do štěrkových a stepních záhonů, na suché slunné svahy a mezi středomořské rostliny jako výrazná strukturní trvalka. Proti 'Blue Globe' zůstává nižší a kvete déle, až do září.