Azalka Knap Hill 'Schneegold' (Rhododendron Knap Hill 'Schneegold') patří do skupiny opadavých velkokvětých azalek vyšlechtěných v anglické školce Knap Hill a dále rozvíjených v Německu a Nizozemsku. Od stálezelených pěnišníků se liší opadavým listem, výrazně větším a plošším květem a podstatně vyšší tolerancí ke slunci.
Habitus je vzpřímený, dobře větvený, s věkem se rozkládá do šířky. Konečná velikost se pohybuje mezi dvěma a třemi metry výšky i šířky, přičemž této velikosti rostlina dosahuje zhruba po patnácti letech; roční přírůstek je patnáct až pětadvacet centimetrů. Větve jsou tuhé, vzpřímené, s hnědošedou kůrou; keř zůstává poměrně vzdušný a nezahušťuje se.
Listy jsou kopinaté až podlouhle eliptické, pět až deset centimetrů dlouhé, na jaře světle zelené a jemně ochlupené, v létě středně zelené a matné. Na podzim se barví do žluté, oranžové a karmínově červené; podzimní zbarvení patří u opadavých azalek k hlavním okrasným hodnotám a je výraznější na osluněných stanovištích.
Kvetení připadá na konec května, po většině stálezelených pěnišníků. Květy jsou široce nálevkovité, šest až osm centimetrů široké, čistě bílé, s výraznou zlatožlutou skvrnou na horním korunním plátku. Jsou sestavené do kulovitých květenství o sedmi až deseti květech na koncích loňských výhonů. Rostlina kvete na bezlistých nebo sotva rašících výhonech, takže květenství tvoří souvislou bílou hmotu bez zeleného rušení. Vůně je slabá až nezřetelná, na rozdíl od azalek okruhu Rhododendron luteum. Květy jsou navštěvovány čmeláky.
Sezonní průběh má dva vrcholy: květnové kvetení a podzimní zbarvení listů, mezi nimiž je rostlina klidným zeleným objemem. Po odkvětu se tvoří drobné suché tobolky bez okrasné hodnoty.
Stanoviště snáší slunné i polostinné; oproti stálezeleným pěnišníkům zvládá plné slunce podstatně lépe, ale potřebuje pak jistou vláhu. Půda musí být kyselá, s reakcí čtyři a půl až pět a půl, humózní, propustná, trvale čerstvě vlhká a vzdušná; na vápnitých a těžkých půdách rostlina žloutne a chřadne. Kořenový systém je mělký, jemný a bez kořenových vlásků, proto se rostlina sází mělce, do vyvýšeného záhonu nebo do jámy s rašelinou a kůrou, a trvale se mulčuje.
Mrazuvzdornost je plná; opadavé azalky snášejí mrazy kolem minus pětadvaceti stupňů a jsou v našich podmínkách spolehlivější než většina stálezelených pěnišníků. Riziko představují pozdní jarní mrazíky v době rašení poupat, které mohou v exponovaných polohách kvetení ubrat.
Řez se u opadavých azalek provádí jen omezeně. Zásadní je odstraňování odkvetlých květenství, které brání tvorbě semen a podporuje nasazení pupenů na příští rok. Tvarovací řez se provádí ihned po odkvětu, protože květní pupeny se zakládají již během léta; pozdější zásah ubírá květ. Zmlazení do starého dřeva rostlina snáší, ale obráží pomalu a kvetení se obnoví až za dva až tři roky.
V zahradě se 'Schneegold' používá jako solitéra ve vřesovištním záhonu, do skupin s jinými azalkami a pěnišníky, k okrajům lesních partií a do smíšených výsadeb s kyselomilnými rostlinami. Kombinuje se s borůvkami, kalmiemi, japonskými javory, kapradinami a bohyškami.
Skupina Knap Hill vznikla v první polovině devatenáctého století v anglické školce Anthonyho Waterera v Knap Hill v hrabství Surrey křížením severoamerických opadavých azalek s evropskou azalkou pontickou. Cílem bylo spojit velký a barevný květ s mrazuvzdorností; skupina se stala základem většiny dnešních opadavých zahradních azalek. Německá odrůda 'Schneegold' vznikla ve dvacátém století a její jméno spojuje slova sníh a zlato, tedy přesně ty dvě barvy, které v květu vedle sebe stojí. V českých katalozích se skupina uvádí i jako azalky velkokvěté opadavé.