Azalka Knap Hill 'Schneegold' (Rhododendron Knap Hill 'Schneegold') je opadavá velkokvětá azalka s bílým květem, v jehož horní části svítí zlatožlutá skvrna. Patří ke skupině, která vznikla v anglické školce Knap Hill a dál se rozvíjela v Německu a Nizozemsku. Na rozdíl od stálezelených pěnišníků přes zimu ztrácí list, kvete většími a plochými květy a slunce snáší podstatně lépe.
Roste vzpřímeně, dobře se větví a s věkem se rozšiřuje. Konečné velikosti 2 až 3 m výšky i šířky dosahuje přibližně po patnácti letech, ročně přibývá 15 až 25 cm. Tuhé větve s hnědošedou kůrou nechávají korunu vzdušnou a keř se nezahušťuje.
Kvete na konci května, až po většině stálezelených pěnišníků. Široce nálevkovité květy měří 6 až 8 cm, jsou čistě bílé a na horním korunním plátku nesou výraznou zlatožlutou skvrnu. Na koncích loňských výhonů se jich sejde sedm až deset v kulovitém květenství. Výhony v tu dobu teprve raší nebo jsou ještě holé, takže bílou barvu nic zeleného neruší. Vůně je slabá až sotva znatelná, na rozdíl od vonných azalek příbuzných Rhododendron luteum. Na květy létají čmeláci.
Kopinaté až podlouhle eliptické listy, 5 až 10 cm dlouhé, raší světle zelené a jemně chlupaté, v létě jsou středně zelené a matné. Na podzim přecházejí do žluté, oranžové a karmínově červené, nejvýrazněji na osluněném místě. Mezi květnem a podzimem zůstává keř klidným zeleným objemem.
Plné slunce zvládá, potřebuje však dostatek vláhy. Vyhovuje mu kyselá zem o pH 4,5 až 5,5, humózní, propustná, vzdušná a stále čerstvě vlhká; ve vápnité a těžké půdě žloutne. Kořeny jsou mělké, jemné a bez kořenových vlásků, proto se 'Schneegold' sází mělce, nejlépe do vyvýšeného záhonu nebo do jámy s rašelinou a kůrou, a půdu nad kořeny chrání trvalý mulč.
Mráz snáší do -25 °C a v našich podmínkách je spolehlivější než většina stálezelených pěnišníků. V exponovaných polohách může kvetení ubrat pozdní mrazík, který zasáhne rašící poupata. Odkvetlá květenství se vylamují, aby keř netvořil semena a nasadil víc pupenů. Tvarovat se smí jen hned po odkvětu, pozdější zásah odebírá květy založené v létě. Do starého dřeva lze keř zmladit, kvetení se ale vrací až po dvou až třech letech.
Uplatní se jako solitéra ve vřesovištním záhonu, ve skupině s jinými azalkami a pěnišníky, na kraji lesní partie a mezi kyselomilnými rostlinami. Ladí s borůvkami, kalmiemi, japonskými javory, kapradinami a bohyškami.
Ve školce Anthonyho Waterera v Knap Hill v hrabství Surrey se v první polovině 19. století křížily severoamerické opadavé azalky s evropskou azalkou pontickou. Šlechtitelé chtěli velký a barevný květ u keře, který vydrží mráz. Z jejich práce vzešla většina dnešních opadavých zahradních azalek. 'Schneegold' je německá odrůda z 20. století a v jejím bílém květu se zlatou skvrnou se velikost květu spojuje s mrazuvzdorností, o kterou šlo už zakladatelům skupiny.