Azalka japonská 'Marilee' (Rhododendron 'Marilee') je stálezelený zakrsle rostoucí kultivar ze skupiny takzvaných North Tisbury azalek, které vznikly především z tchajwanského druhu Rhododendron nakaharae. Od klasických japonských azalek se liší dvěma vlastnostmi: poléhavým, do šířky rozprostřeným růstem a nápadně pozdním kvetením. Zatímco většina azalek vrcholí v květnu, 'Marilee' otevírá květy až v červnu a doznívá v první polovině léta, čímž kvetení vřesovištního záhonu prodlužuje o několik týdnů.
Keřík roste plošně, větve se vrství nízko nad zemí a postupně vytvářejí hustý, polštářovitý až kobercovitý porost, který je několikanásobně širší než vyšší. Listy jsou drobné, eliptické, kožovité a lesklé, za vegetace tmavě zelené se zelenopurpurovým nádechem; s příchodem chladného počasí se zbarvují do bronzově purpurových tónů a v této podobě zůstávají na rostlině po celou zimu. Květy jsou nálevkovité, středně velké, sytě růžovočervené, a rozkládají se jednotlivě nebo po dvou na koncích krátkých výhonů. Nasazuje je v takovém množství, že v plném květu bývá olistění téměř zakryté. Plodem jsou nenápadné tobolky bez okrasné hodnoty.
Sezonní rytmus začíná pozvolným jarním rašením, hlavní událostí je červnové kvetení, po němž keřík během léta přirůstá a zahušťuje se. Podzim patří přebarvování listů, zimu snáší rostlina v olistěném stavu; přezimující listy chrání před vysušujícím zimním sluncem lehký stín okolních dřevin.
Jako všechny azalky patří 'Marilee' mezi kyselomilné rostliny. Vyžaduje propustnou, trvale mírně vlhkou, humózní půdu s pH pod 6,5; ve vápenitých půdách strádá a postupně chřadne, proto se tam sází do jam vyplněných rašelinným substrátem pro vřesovištní rostliny. Kořenový systém je mělký a jemný, půda kolem rostliny se nemá hlouběji kypřit a prospívá jí trvalé mulčování borkou nebo listovkou. Stanoviště volí polostinné, s ranním sluncem nebo prosvětleným stínem pod korunami hlouběji kořenících dřevin; celodenní výpal na jižní straně je stejně nevhodný jako hluboký stín, v němž kvetení slábne. Mrazuvzdornost je pro naše podmínky dostatečná, poléhavý růst navíc znamená, že rostlinu v tuhých zimách chrání sněhová pokrývka.
Vzrůst je velmi pomalý a nízký. Ve stáří deseti a více let dosahuje 'Marilee' výšky kolem 30 až 40 centimetrů při šířce přes jeden metr; roční přírůstky se počítají v centimetrech. Díky tomu keřík prakticky nevyžaduje řez — zásahy se omezují na odstranění poškozených větviček po zimě.
V zahradě se 'Marilee' uplatní všude tam, kde je žádoucí nízký stálezelený pokryv s pozdním květem: na vřesovištních záhonech v sousedství vřesů, vřesovců, borůvek a nízkých rododendronů, na mírných svazích, v horní části zídek, přes jejichž okraj větve časem přepadají, i ve velkých nádobách a korytech s kyselým substrátem. Dobře snáší kombinaci s japonskými javory, kryptomeriemi a dalšími dřevinami východoasijského ladění, takže bývá součástí zahrad v japonském stylu. Pozdní termín květu z ní dělá vhodný doplněk běžných květnových azalek — vzájemnou kombinací lze na jednom záhonu udržet azalkové kvetení od konce dubna do začátku července.
Skupina North Tisbury azalek nese jméno osady na ostrově Martha's Vineyard u pobřeží Massachusetts, kde od roku 1957 šlechtila americká pěstitelka Polly Hillová. Semena a rostliny získávala přímo z Japonska a základem jejích výběrů se stal poléhavý druh Rhododendron nakaharae z tchajwanských hor, který svým potomkům předal plazivý růst a mimořádně pozdní kvetení. Polly Hillová své semenáče desítky let trpělivě zkoušela na vlastní zahradě, dnes chráněné jako arboretum Polly Hill Arboretum, a pojmenovávala je zpravidla po ženách ze svého okolí; k těmto výběrům patří i 'Marilee'. North Tisbury azalky se rozšířily do Evropy jako spolehlivé pokryvné azalky pro malé zahrady a skalky.