Angrešt žlutý 'Invicta' (Ribes uva-crispa 'Invicta') vznikl v anglickém East Mallingu křížením odrůd 'Resistenta' a 'Whinham's Industry' v roce 1967 jako kuchyňský angrešt s odolností k americkému padlí, které v té době ničilo staré anglické odrůdy. Cíl se podařilo splnit: Blackmoor mluví o imunitě, německá wikipedie o odolnosti, jen britský horticulture.co.uk hodnotí odolnost jako střední a je v tom osamocen. Britská Královská zahradnická společnost odrůdě udělila ocenění Award of Garden Merit. Dnes jde o volnou odrůdu; odrůdové právo v Británii vypršelo.
Co 'Invictu' odlišuje od všech ostatních odrůd skupiny, je výkon. Chris Bowers uvádí výnos více než dvojnásobný proti standardním odrůdám, Blackmoor i Pomona jej hodnotí jako velmi vysoký a pravidelný. Keř je tomu úměrný: velmi bujný, vzpřímený až rozkladitý, podle britské Královské zahradnické společnosti 150 cm vysoký a 100 cm široký, Blackmoor doporučuje spon 170 cm. Na malou zahradu to je hodně a kompaktnější 'Captivator' nebo 'Hinnonmäki Gul' tam zaberou méně místa. Odrůda je samosprašná.
Plod je velký až velmi velký, oválný, světle zelený až zelenožlutý; německá wikipedie uvádí velikost jen střední. Slupka je silná a jemně chlupatá, chuť sladkokyselá až navinulá a svěží. Odrůda je především kuchyňská: zelené plody se vaří, zavařují a mrazí, kde silná slupka drží tvar a kyselina chuť. V plné zralosti se dá jíst i čerstvá, ale dezertní odrůdy jako 'Hinnonmäki Gul' nebo 'Lady Sun' jsou sladší a mají slupku tenčí. Doba zrání se v pramenech rozchází víc než u jiných odrůd: české zdroje udávají první polovinu července, německý gartenkompass konec června až polovinu července, britský Blackmoor konec července a gardenfocused dokonce začátek června, zřejmě pro sklizeň zelených plodů. Ve žluté skupině jde o termín raný až střední; v praxi se sklízí ve dvou vlnách, zelená na zpracování a zralá na konzum.
Trny jsou slabina, kterou prameny nezastírají: gardenfocused je označuje za nejhorší, horticulture.co.uk za vážné. Německá wikipedie a Plantura naopak píší o krátkých měkkých trnech, ale většina pramenů se shodne na husté silné ozbrojenosti a karta ji přebírá. Proti 'Lady Sun', která je téměř bez trnů, jde o největší rozdíl mezi žlutými odrůdami skupiny; sklizeň 'Invicty' se dělá v rukavicích s dlouhou manžetou. K antraknóze, tedy skvrnitosti a předčasnému opadu listů, je odrůda náchylná, což se projeví zvlášť ve vlhkém létě; ke rzi vejmutovkové je odolná. Konkrétní hodnota mrazuvzdornosti doložena není. Nabízí se jako keř i stromkový tvar; u stromkového tvaru je bujný růst výhodou, korunka se rychle vytvoří, ale vyžaduje každoroční důsledné zkracování.
Obchodní jméno 'angrešt žlutý' odrůda nese podle zařazení do žluté skupiny, prameny však plod popisují jako světle zelený až zelenožlutý; Horstmann píše „hellgrün", Chris Bowers ji řadí dokonce mezi bílé. Zákazník tedy dostane plod, který na keři vypadá zeleně a žloutne až v plné zralosti; jméno na kartě zůstává. Bundessortenamt vede synonymum 'Malling Invicta' podle místa vzniku. Rok uvedení do obchodu se obvykle udává kolem roku 1981, doložen není. Latinské „invicta" znamená „neporažená", což odkazuje na odolnost k padlí.