Angrešt žlutý 'Hinnonmäki Gul' (Ribes uva-crispa 'Hinnonmäki Gul') vyšlechtil Olavi Collan začátkem 20. století na zahradnické škole Hinnonmäki u Lepaa ve Finsku. V rodokmenu má americkou odrůdu 'Houghton', od které pochází část jeho odolnosti k americkému padlí. Ve Finsku se pěstuje téměř po celé zemi a zimuje výborně; je mrazuvzdorný.
V trojici Hinnonmäki připadla odrůdě 'Hinnonmäki Gul' role dezertního angreštu. Plod je tmavě žlutý až zlatožlutý, chuť velmi sladká a aromatická, s tónem připomínajícím meruňku. Slupka je tenká, pevná a jen málo chlupatá, takže se plody jedí z ruky bez loupání. Proti němu je 'Hinnonmäki Grün' kyselejší a kuchyňský, 'Hinnonmäki Rot' aromatičtější a s větší bobulí. Z dalších žlutých angreštů v nabídce je 'Invicta' kyselejší a trnitější, 'Lady Sun' podobně sladká, ale téměř bez trnů.
Bobule je středně velká až velká, nejčastěji 3,5 až 7 gramů; velikost záleží na stanovišti a délce sezóny, v teplejší a delší sezóně dorůstá víc. Zraje v polovině července, ve skupině žlutých angreštů ve středním termínu. Předčasně sebraný plod je jen kyselý, sbírá se teprve po zezlátnutí, kdy při stisku mírně povolí. Výnos je velmi vysoký a odrůda je samosprašná.
Keř roste polovzpřímeně, do šířky a kompaktně, s převislými větvemi, a na výšku dosahuje 100 až 150 cm. Z trojice je nejnižší a nejrozkladitější, což má praktický důsledek: spodní větve se pod úrodou sklánějí k zemi a plody na nich se špiní. Kruhová opora nebo podložení větví v době dozrávání tomu zabrání. Trny jsou střední, jehlovité a ostré.
K americkému padlí je odolnost vysoká a k antraknóze a padání listů je odrůda málo náchylná, takže se většinou obejde bez ochranných postřiků. Nabízí se jako keř i stromkový tvar. Stromek z rozkladité odrůdy vytvoří širokou převislou korunku, které prospěje kůl a drátěný kruh pod korunou.
Pro zahradu, kde se angrešt jí hlavně čerstvý a kde se nechce stříkat, je 'Gul' z trojice nejvhodnější volbou. Protože roste víc do šířky než do výšky, potřebuje kolem sebe asi 150 cm volného místa. Po sklizni se odstraňují větve ležící na zemi a prosvětluje se střed keře, aby dovnitř pronikalo světlo a vzduch a listy po dešti rychle osychaly. Bohatá úroda pak dozrává rovnoměrně po celém keři.
Odrůda pochází ze zahradnické školy Hinnonmäki u Lepaa v jižním Finsku, kde ji začátkem 20. století vyšlechtil Olavi Collan; mezi předky má americký angrešt 'Houghton'. Finsky se jmenuje 'Hinnonmäen keltainen', známá je také jako 'Hinnonmäki Gelb' a 'Hinnonmäki Yellow'. Ze stejného místa pochází i 'Lepaan punainen', u nás prodávaný jako 'Hinnonmäki Rot'. Je to volná odrůda.