Angrešt žlutý 'Helios' (Ribes uva-crispa 'Helios') patří ke skupině žlutých angreštů, kde se o výběru rozhoduje podle tří věcí: podle chuti, podle slupky a podle trnů. 'Helios' má ve dvou z nich jasnou pozici. Plod je světle žlutý, středně velký až velký, kulovitý, se slupkou hladkou a bez chloupků, takže se dá jíst bez loupání a bez nepříjemného pocitu na jazyku, který mívají ochlupené odrůdy. Dužnina je navinule sladká až sladká, aromatická; v popisech se objevuje i hodnocení sladkokyselá, což odpovídá plodu sbíranému o něco dřív, než plně dozraje. Dozrává v polovině července, v rámci žlutých angreštů tedy ve středním termínu, později než raný 'Rodnik' a dřív než pozdní 'Hinnonmäki Gul'.
Třetí věc je méně příjemná a patří k odrůdě stejně jako chuť: výhony jsou trnité výrazně, trnitost se popisuje jako poměrně vysoká. 'Helios' tak není odrůdou pro toho, kdo hledá beztrnný angrešt; je to odrůda pro toho, kdo chce hladký sladký plod a je ochoten sklízet v rukavicích. Proti 'Rodniku', který má podobně sladký plod a trny řidší, je to hlavní rozdíl.
Keř roste bujně a prodává se i jako stromkový tvar, který sklizeň trnité odrůdy zjednoduší, protože plody visí ve výšce pasu. Odolnost k americkému padlí, chorobě, kvůli které se angrešt v mnoha zahradách přestal pěstovat, se u 'Heliosu' uvádí shodně jako vysoká, a odrůda se doporučuje i do méně příznivých, chladnějších oblastí. Plodnost se popisuje jako vysoká. Stanoviště odpovídá ostatním angreštům: slunce až polostín, humózní půda s rovnoměrnou vláhou, protože angrešt koření mělce a při suchu shazuje nalévající se plody; v plném slunci na jihu může světle žlutý plod dostat úpal, lehký polostín odpoledne je výhodou.
Je třeba říci, co o odrůdě doloženo není. Šlechtitel, rok vzniku ani rodičovské odrůdy se dohledat nepodařilo; prameny ji vedou jako českou, část jako německou, a v německých registrech angrešt tohoto jména neexistuje. Hmotnost bobule v gramech, výnos v kilogramech, sprašnost ani odolnost ze zkoušek odrůd nejsou k dispozici. Údaje v tomto popisu pocházejí z katalogu Českého zahrádkářského svazu a z popisů školek, které odrůdu množí. Pro pěstitele to znamená, že 'Helios' je volba na základě chuti a hladké slupky, ne na základě ověřených čísel; kde záleží na doložené odolnosti, je bezpečnější volbou 'Invicta' nebo 'Hinnonmäki Gul'.
Jméno Helios nesou v ovocnářství i jiné rostliny, mimo jiné odrůda ostružiníku a odrůda lísky, a vyhledávání proto vede často k nim. U angreštu 'Helios' se nepodařilo najít zápis v žádné odrůdové knize, popis z registračních zkoušek ani zahraniční zdroj, takže původ odrůdy zůstává otevřený. Na kartě proto stojí jen to, co uvádějí české katalogy; jakmile bude k dispozici popis z registrace nebo vlastní pěstitelská data, text se doplní.