Angrešt zelený 'Františka' (Ribes uva-crispa 'Františka') stojí v sortimentu na místě, které bývá u angreštů obsazené slabě: raná odrůda se sladkým plodem. Většina angreštů dozrává v červenci a sladké odrůdy mezi nimi bývají ty pozdní; 'Františka' začíná zrát od konce června a chuť se popisuje jako sladká, šťavnatá. Plod je zelenožlutý, středně velký, se slupkou tenčí, než mívají ostatní zelené angrešty, takže se jí bez loupání. Právě tenká slupka je zároveň důvodem, proč se plody po dozrání na keři dlouho nenechávají: praskají ve vlhku rychleji než plody tlustoslupkých odrůd a při přepravě se otlačí.
Trny jsou řídké a slabé; odrůda je vedena jako málotrnitá, ne beztrnná, takže sklizeň bez rukavic je možná, ale ne úplně bezbolestná. Plodnost se uvádí jako pravidelná. Keř i stromkový tvar se nabízejí obojí; u rané odrůdy se stromek hodí tam, kde má být první angrešt sezony po ruce u terasy.
Péče je u rané odrůdy soustředěná do krátkého období. Nalévání plodů připadá na červen, kdy bývá vláhy ještě dost, ale v suchém roce rozhoduje zálivka v prvních dvou červnových týdnech o velikosti bobule víc než cokoli jiného. Řez se dělá po sklizni nebo v předjaří: keř se vede na šesti až osmi výhonech, nejstarší se každý rok vyřezávají u země a střed se udržuje volný, aby plody s tenkou slupkou po dešti rychle oschly.
Stanoviště odpovídá ostatním angreštům. Slunce až polostín, humózní půda s rovnoměrnou vláhou, protože angrešt koření mělce a v suchu shazuje nalévající se plody; u světle zelených plodů s tenkou slupkou je v nejteplejších polohách vhodné lehké odpolední přistínění proti úpalu. Rané zrání má praktickou výhodu: plody jsou sklizené dřív, než v červenci vrcholí tlak padlí a než se na zahradu stáhnou ptáci za sladkým ovocem.
Co doloženo není, je u této odrůdy podstatné. 'Františka' není zapsána v české odrůdové knize ani v zahraničních registrech, nemá známého šlechtitele, rok ani rodiče; jeden pramen uvádí tvar jména „Francziska", což by mohlo ukazovat na polský původ, v polských zdrojích se ale odrůda nenašla. Hmotnost plodu v gramech, výnos, sprašnost a především odolnost k americkému padlí nejsou doloženy vůbec, ani popisy školek je neuvádějí. Zároveň se prameny neshodnou na barvě plodu: vedle zelenožluté se objevuje i „žlutoplodá". Pro zákazníka to znamená, že 'Františka' je volba na rané sladké plody s tenkou slupkou, nikoli na doloženou odolnost; kdo potřebuje odolnou zelenou odrůdu s ověřenými vlastnostmi, bere 'Hinnonmäki Grün', a v datech, která jsou k dispozici, se 'Františka' nedá odlišit ani od bílé 'Rixanty'.
Jméno Františka se u ovocných dřevin vyskytuje ojediněle, a to je výhoda: nezaměňuje se s jinou odrůdou. Nevýhodou je, že o ní mimo nabídkové texty tří českých školek nic není. Text na kartě proto říká jen to, co tyto školky uvádějí shodně, a rozpory v barvě a velikosti plodu ponechává otevřené. Vlastní pěstitelské pozorování na porostu bude pro tuto odrůdu prvním spolehlivým pramenem.