Angrešt červený 'Rolonda' (Ribes uva-crispa 'Rolonda') vznikla kolem roku 1987 v Max-Planckově ústavu v Köln-Vogelsang, kde ji Dr. Rudolf Bauer vybral z volného opylení staré odrůdy 'London'; do odrůdové listiny byla zapsána v roce 2001. Místo v nabídce jí určuje doba zrání: plody dozrávají od konce července do začátku srpna, tedy jako poslední z červených angreštů, zhruba tři až čtyři týdny po 'Remarce' z téže šlechtitelské řady a měsíc po 'Niesluchowském'.
Plod je tmavě vínově červený až černofialový, středně velký až velký, tvarem eliptický až obvejčitý, skoro hruškovitý. Slupka je pokrytá jemným chmýřím, což je u pozdní odrůdy nevýhoda: ve vlhkém srpnu plod hůř osychá a hůř se myje. Chuť je kyselá a výrazně aromatická. 'Rolonda' tak stojí na opačném konci červené nabídky než sladká 'Remarka' nebo dezertní 'Krasnoslavjanskij'. Její místo je v kuchyni, na rosol, kompot a omáčky, kde kyselina a aroma vyniknou; čerstvá chutná hlavně tomu, kdo má rád angrešt navinulý. Na zpracování se sklízí najednou, k jídlu z ruky postupně, jak bobule tmavnou.
Keř roste vzpřímeně a široce, se střední bujností, a dorůstá 120 až 150 cm výšky a 100 až 150 cm šířky. Hodí se i do volně rostoucího živého plotu, protože řídké a slabé trny ho nedělají nepřístupným. Výnos je vysoký a nastupuje brzy po výsadbě. Keř je mrazuvzdorný. Do živého plotu se sází po 100 cm, jako samostatný keř po 150 cm, aby měl prostor pro široký vzrůst.
Padlí odolává velmi dobře a do konce července na ní choroba obvykle není vidět. U pozdní odrůdy to má zvláštní váhu: úroda dozrává v době, kdy padlí vrcholí, a náchylná odrůda by v srpnu neměla co sklízet. Proti pozdnímu 'Achillesu', který je k padlí silně náchylný, je to hlavní argument; proti pozdnímu 'Spinefree' nabízí 'Rolonda' kyselejší a aromatičtější plod.
Pozdní zrání s sebou nese ještě dvě praktické věci. Zralé bobule lákají ptáky, kteří se koncem léta stahují k poslednímu drobnému ovoci v zahradě, a srpnové deště mohou chlupatou bobuli poškodit. Síť přes keř a sklizeň v několika průchodech obojí řeší. V suchém létě se vyplatí zalévat až do sklizně, protože pozdní plody se nalévají v době největšího sucha.
Dr. Rudolf Bauer pracoval v Köln-Vogelsang na angreštech odolných k americkému padlí a z této práce vzešla řada německých odrůd s předponou R-, k nimž patří i raná 'Remarka'. 'Rolondu' vybral ze semenáčů staré odrůdy 'London', které vznikly volným opylením. Do odrůdové listiny byla zapsána roku 2001.