Americká vodní vrba (Justicia americana) je vytrvalá mokřadní bylina, která přes své jméno se skutečnou vrbou nesouvisí; jméno vzniklo podle tvaru listů. Botanicky patří do čeledi paznehtníkovitých a v našich jezírkových výsadbách je poměrně novým a málo rozšířeným druhem.
Rostlina vyrůstá z tenkých plazivých oddenků, které se v bahně rozrůstají do stran a postupně vytvářejí souvislé kolonie. V přirozených podmínkách dokáže jedna kolonie obsadit plochu v řádu desítek metrů čtverečních; v zahradním jezírku je to vlastnost, se kterou je nutné počítat.
Stonky jsou vzpřímené, dosahují padesáti až sto centimetrů nad hladinou. Listy jsou vstřícné, jednoduché, úzce kopinaté, osm až šestnáct centimetrů dlouhé a jen zhruba jeden až dva a půl centimetru široké, sytě zelené. Právě štíhlý tvar listu je určovacím znakem a odpovídá mu české i anglické jméno.
Květy vyrůstají ve svazečcích na dlouhých stopkách z paždí listů. Jsou drobné, zhruba centimetr a čtvrt široké, dvoupyskaté, bílé s výraznou fialovou kresbou uprostřed spodního pysku, která slouží jako naváděcí značka pro opylovače. Kvetení začíná v červnu a pokračuje podle podmínek až do září; opylují je včely a motýli.
Sezonní průběh začíná pozdním rašením, obvykle v květnu, kdy se voda prohřeje, vrcholí kvetením v červenci a srpnu a končí odumřením nadzemní části na podzim.
Stanoviště odpovídá mělčinám vodních toků a břehům stojatých vod. Rostlina snáší mírně tekoucí vodu lépe než většina jezírkových rostlin a v přirozeném prostředí roste právě v mělkých brodech řek, kde je vystavena proudu. V zahradním jezírku se vysazuje do mělké zóny, zhruba do dvaceti až třiceti centimetrů nad kořeny, a stejně dobře roste i v trvale promáčené břehové půdě.
Substrát má být živný, bahnitý až jílovitohlinitý. Rostlina vyžaduje slunné až mírně polostinné stanoviště; ve stínu kvete slabě a porost se rozvolňuje.
Expanzivnost je vysoká a je hlavním pěstitelským tématem tohoto druhu. Oddenky se šíří rychle a v malém jezírku obsadí mělkou zónu během několika sezon; výsadba do koše s netkanou textilií proto není volitelná, ale nutná. Ve velkých nádržích, koupacích biotopech a na březích vodních nádrží se naopak této schopnosti využívá ke zpevnění a rychlému zapojení břehu, protože hustý kořenový propletenec brání erozi.
Mrazuvzdornost je dostatečná pro české podmínky; oddenek přezimuje pod hladinou nebo v promrzlém bahně bez ochrany. V nádobovém jezírku, které promrzá skrz, se koš na zimu přesune do hlubší nádrže.
Množení je snadné dělením oddenku v předjaří nebo na začátku léta; odebraná část se stonkem zakoření během několika týdnů.
V zahradě se druh používá do mělké zóny jezírek a koupacích biotopů, na břehy vodních nádrží a do kořenových čistíren, kde plní zároveň funkci zpevňující a čisticí. Kombinuje se s kosatci, šípatkou a modráskou; jeho drobný květ působí nenápadně a rostlina slouží spíš jako zelená hmota a strukturní výplň než jako barevný prvek.
Choroby a škůdci rostlinu prakticky nezatěžují. Jediné pravidelné poškození způsobují vodní plži a housenky, které vykusují do listové čepele otvory; při běžném osazení jezírka jde o kosmetickou vadu, kterou porost během sezony přeroste.
Ve výsadbě je vhodné počítat s pozdním rašením. Rostlina se na jaře objevuje později než většina jezírkových trvalek a v dubnu po ní bývá v mělčině jen stopa, takže se snadno poškodí při jarním úklidu. Označení místa výsadby tomu předejde, stejně jako ponechání suchých stonků přes zimu.
Druh pochází z východní poloviny Severní Ameriky, kde roste v pásu od Texasu a Kansasu po New York a jižně po Floridu a zasahuje i do jižní Kanady. V mělkých brodech velkých řek tvoří rozsáhlé porosty, které mají zásadní ekologický význam: zpomalují proud, zachycují sedimenty, poskytují úkryt rybímu potěru a bezobratlým a slouží jako pastva pro opylovače. Rodové jméno Justicia nese památku Jamese Justice, skotského zahradníka a botanika osmnáctého století. Do evropských zahrad se rostlina dostala teprve v posledních desetiletích jako doplněk sortimentu pro koupací jezírka a kořenové čistírny.