Ambroň západní (Liquidambar styraciflua) je opadavý strom z jihovýchodu Severní Ameriky, kde roste v nivách a vlhkých lesích od Nové Anglie po Mexiko a Guatemalu. V Evropě se pěstuje od roku 1681 a sází se hlavně kvůli podzimnímu zbarvení. List připomíná javor, s javory ale ambroň příbuzná není, patří do čeledi Altingiaceae. Kvete nenápadně; ozdobou jsou list, kůra a plody.
Mladý strom má úzce kuželovitou korunu s průběžným vrcholem, starší se rozšiřuje do oválu až vejčitého tvaru. Kmen je zprvu hladký, později šedý a hluboce podélně rozbrázděný. Na mladých větvích často narůstají korkové lišty, které dávají holé koruně v zimě křídlatý vzhled. Listy stojí střídavě, ne vstřícně jako u javorů, jsou dlanitě pěti- až sedmilaločné, 8 až 16 cm dlouhé, jemně pilovité, svrchu lesklé a tmavě zelené. Drobné žlutozelené květy se otevírají v dubnu a květnu spolu s rašením. Plodem je pichlavé kulovité souplodí o průměru 3 až 3,5 cm, které na stromě přečká zimu a z trávníku se po opadu špatně shrabuje.
Vybarvování začíná koncem září nebo v říjnu na okraji koruny a postupuje dovnitř. U starších stromů trvá šest až osm týdnů a končí opadem v listopadu. Odstíny určuje půda: na kyselé a vlhčí zemi převládá vínová a fialová, na vápnité je barva bledší a list navíc žloutne chlorózou. Semenáče se mezi sebou v barvě liší, roubované odrůdy jsou vyrovnanější.
Ambroň chce slunce nebo jen lehký polostín, v hlubokém stínu roste pomalu a nevybarví se. Půda má být hluboká, propustná, humózní a stále vlhčí, kyselá až neutrální, s pH 5 až 7. Krátké zaplavení vydrží, dlouhé sucho ne. Kořeny se rozkládají mělce a po přesazení se obnovují tři až čtyři měsíce. Mrazuvzdornost je do -23 °C.
V mládí roste středně rychle až rychle, 30 až 50 cm ročně. V našich podmínkách dorůstá 8 až 15 m výšky a 3 až 6 m šířky, takže se vejde i do větší zahrady.
Nejlépe vynikne jako solitéra na trávníku, kde je vidět celá koruna. Ve větších výsadbách se sází do skupin nebo do alejí podél širších ulic, protože městské prostředí snáší. Hodí se k dřevinám kyselých půd, k rododendronům, azalkám, borůvkám a hortenziím. Kvůli mělkým kořenům a opadávajícím ostnitým plodům nepatří k pískovišti, k terase ani do úzkého pásu mezi chodníky.
Ambroň vylučuje po poranění kůry vonnou pryskyřici, která se pod jménem americký styrax dodnes používá v parfumerii jako fixátor, v mýdlech, lepidlech a lacích a jako aromatická přísada tabáku. Sbírali ji už Čerokíové a Čoktawové. Do Evropy se strom dostal v roce 1681, kdy virginský kaplan a botanik John Banister poslal rostlinu londýnskému biskupovi Henrymu Comptonovi. Patří tak k nejstarším severoamerickým dřevinám v evropských zahradách, širšího rozšíření se ale dočkal až ve 20. století.