Agastache 'Black Addler' (Agastache hybrida 'Black Addler') je vytrvalá trvalka z čeledi hluchavkovitých, pěstovaná pro tmavé kalichy a dlouhé kvetení. Jde o zahradního křížence severoamerické agastache fenyklové (Agastache foeniculum) a východoasijské agastache svraskalé (Agastache rugosa), který vyšlechtil nizozemský školkař Coen Jansen. V nabídkách se jméno objevuje také ve tvaru 'Black Adder', jak zní původní zápis odrůdy; jde o tutéž rostlinu.
Habitus je vzpřímený, keříčkovitý a hustě olistěný, s pevnými čtyřhrannými lodyhami, které se ani v květu nerozvalují. Listy jsou kopinaté až vejčité, modrozelené, na okraji pilovité a po rozemnutí silně aromatické; vůně bývá popisována jako anýzová až mátová. Květenství tvoří hustý koncový klas dlouhý 15 až 20 cm. Poupata a kalichy jsou tmavě fialové až téměř černé a zůstávají na rostlině dlouho po odkvětu; z nich postupně vystupují drobné dvoupyské kvítky v kouřově fialovém, do červena laděném odstínu. Kombinace tmavého kalichu a světlejší koruny dává klasu pruhovanou, dvoubarevnou kresbu, kvůli které se odrůda pěstuje.
Rašení je pozdní, obvykle až v druhé polovině dubna, na jaře je tedy namístě trpělivost. Kvetení začíná v červnu a při pravidelném odstraňování odkvetlých klasů pokračuje do září i října; postupně nasazují boční klasy, které dobu květu protahují. Po odkvětu zůstávají černavé klasy stát a v suchém podzimu i přes zimu tvoří grafickou siluetu, proto se lodyhy nechávají do předjaří, kdy navíc chrání bázi trsu. Trvalka je hojně navštěvovaná včelami, čmeláky a motýly, semena vyhledávají drobní ptáci.
Stanoviště patří plně slunné a vzdušné. Rozhodující je propustnost půdy: rostlina snáší chudé, písčité i kamenité substráty a po zakořenění je odolná vůči suchu a horku, zato mokrá těžká půda v zimě ji spolehlivě zahubí. Nejde tedy o nedostatek mrazuvzdornosti, ale o zimní vlhko; na dobře odvodněném místě přezimuje spolehlivě, v jílu se stojící vodou nikoli. Uváděná zóna odpovídá běžným podmínkám v Česku, v drsnějších polohách se doporučuje lehké přikrytí chvojím. Přehnojení dusíkem vede k měkkému růstu a poléhání.
Konečná výška se podle stanoviště pohybuje mezi 70 a 110 cm, šířka mezi 45 a 60 cm. Na sušší a chudší půdě zůstává rostlina nižší a pevnější, v živné a vlhčí bujní a snadněji se rozevírá. Trs se rozrůstá pomalu a nevytváří podzemní výběžky. Plné velikosti dosahuje ve druhém roce, po čtyřech až pěti letech se vyplácí dělení, které trvalku omladí.
V zahradě se odrůda hodí do slunných trvalkových záhonů v přírodním i pravidelném pojetí, do štěrkových a suchomilných výsadeb, do venkovských zahrad a na plochy zaměřené na opylovače. Tmavý klas dobře vyvažuje žluté a oranžové květy: rudbekie, třapatkovky, mochny, kavyly a ozdobnice; se stříbrolistými pelyňky a s kosatcem sibiřským tvoří chladnější sestavu. Uplatní se i v nádobách o dostatečném objemu a k řezu, klasy vydrží ve váze dlouho a dají se sušit. Listy se podobně jako u ostatních agastachí používají do bylinných čajů. Ve smíšených výsadbách funguje odrůda jako opakující se svislý prvek, který drží kompozici pohromadě i po odkvětu sousedních trvalek. Chorobami a škůdci bývá napadána jen výjimečně a zvěř ani hlodavci ji kvůli aromatickým listům nevyhledávají. V prvním roce po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, než zakoření do hloubky; teprve potom se naplno projeví její odolnost vůči suchu a horku.
Odrůdu vyšlechtil nizozemský školkař Coen Jansen, známý dlouholetým výběrem trvalek pro přírodně laděné výsadby. Vznikla křížením severoamerické agastache fenyklové, kterou původní obyvatelé Severní Ameriky používali jako léčivku a k přípravě nápojů, a východoasijské agastache svraskalé, tradiční rostliny čínské a korejské medicíny. Anglické jméno Black Adder znamená černá zmije a odkazuje na tmavé, téměř černé kalichy a poupata. Rodové jméno Agastache vychází z řeckého agan, tedy mnoho, a stachys, klas, a popisuje bohaté klasovité květenství. Ve středoevropských nabídkách se název často vyskytuje v pozměněné podobě 'Black Addler', jde ale o tutéž odrůdu.