Agastache 'Black Adder' (Agastache hybrida 'Black Adder') je vytrvalá trvalka z čeledi hluchavkovitých, pěstovaná pro tmavé kalichy a dlouhé kvetení. Jde o zahradního křížence dvou druhů, kterého vyšlechtil nizozemský šlechtitel trvalek Coen Jansen.
Roste vzpřímeně a keříčkovitě, s pevnými čtyřhrannými lodyhami, které se ani v plném květu nerozvalují. Listy jsou kopinaté až vejčité, modrozelené, na okraji pilovité a po rozemnutí silně voní, anýzově až mátově. Koncové klasy jsou husté a dlouhé 15 až 20 cm. Poupata a kalichy mají tmavě fialovou až téměř černou barvu a zůstávají na rostlině dlouho po odkvětu; vystupují z nich drobné dvoupyské kvítky v kouřově fialovém odstínu s nádechem do červena. Tmavý kalich a světlejší koruna dávají klasu dvoubarevnou, pruhovanou kresbu, pro kterou se odrůda pěstuje.
Na jaře raší pozdě, obvykle až ve druhé polovině dubna. Kvést začíná v červnu, a když se odkvetlé klasy průběžně odstraňují, nasazuje boční klasy a kvete až do září nebo října. Černavé klasy pak drží grafickou siluetu přes podzim i zimu; lodyhy se proto nechávají stát do předjaří, kdy navíc chrání bázi trsu. Květy hojně navštěvují včely, čmeláci a motýli, semena vyhledávají drobní ptáci.
Výška se podle stanoviště pohybuje mezi 70 a 110 cm, šířka mezi 45 a 60 cm. Na chudší a sušší půdě zůstává rostlina nižší a pevnější, v živné a vlhčí bujní a snadněji se rozevírá; přehnojení dusíkem vede k měkkému růstu a poléhání. Trs se rozrůstá pomalu a bez podzemních výběžků, plné velikosti dosáhne ve druhém roce a po čtyřech až pěti letech ho omladí dělení.
Potřebuje plné slunce, vzdušné místo a hlavně propustnou půdu. Chudé, písčité i kamenité substráty snáší dobře a po zakořenění odolává suchu a horku. Mráz jí neublíží, nebezpečné je pro ni zimní mokro, a v těžkém jílu se stojící vodou proto nepřezimuje. V drsnějších polohách pomůže lehký kryt z chvojí. V prvním roce po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, než zakoření do hloubky.
Hodí se do slunných trvalkových záhonů přírodního i pravidelného pojetí, do štěrkových a suchomilných výsadeb, do venkovských zahrad a na plochy pro opylovače. Tmavý klas vyvažuje žluté a oranžové květy rudbekií, třapatkovek a mochen, k nimž se dobře přidají kavyly a ozdobnice; se stříbrolistými pelyňky a kosatcem sibiřským tvoří chladnější sestavu. Ve smíšené výsadbě působí jako opakující se svislý prvek, který drží kompozici pohromadě i po odkvětu sousedů. Pěstovat ji lze i v dostatečně velké nádobě. Klasy vydrží dlouho ve váze a dají se sušit, listy se přidávají do bylinných čajů. Choroby a škůdci ji napadají jen výjimečně a zvěř ani hlodavci ji kvůli aromatickým listům nevyhledávají.
Odrůdu vyšlechtil nizozemský šlechtitel Coen Jansen, známý dlouholetým výběrem trvalek pro přírodně laděné výsadby, tedy pro záhony, které mají působit volně a držet tvar i po odkvětu. Spojil v ní dva druhy z opačných konců světa, severoamerickou agastachi fenyklovou a východoasijskou agastachi svraskalou. Výsledkem je jedna z nejtmavších agastachí, jaké lze v české zahradě pěstovat.